Vážené posluchačky, vážení posluchači, vítám vás u dalšího dílu podcastu De Facto, podcastu Fakulty sociálních věd. Dnes vám opět přinášíme rozhovor s úspěšným absolventem, kterým je Honza Mikulka. Honza na FSV studoval marketingovou komunikaci a mediální studia. Podílí se na úspěšném projektu Honest Guide, který má cíl ukázat Prahu trochu jinými očima. A to doslova, protože stojí za kamerou. Honzo, vítej.
Děkuju za krásný přivítání.
Je pravda, že Honza Mikulka nemá rád, když mu někdo říká Jan?
To je pravda, já to moc nemusím. Honza je takové milejší a vlastně ani učitelky mi nikdy neřekly „Jane, pojďte k tabuli“, vždycky to bylo Honza, takže to preferuju. I na knížce, kterou jsme vydali, se mi podařilo prosadit, aby tam bylo Honza, což mě dodnes těší.
Každopádně věrní fanoušci Honest Guide určitě znají jméno Honza Mikulka, ale možná málokdo zná jeho tvář. V dnešním podcastu to teda nebude úplně jinak. Proč se schováváš za kamerou a nikdy nevystupuješ před ní?
Cítím se za ní líp. Nevím, jestli bych i nutně říkal schovával, prostě za ní jsem. Když to řeknu jinak, abychom vytvořili tu show, tak někdo tu kameru držet musí. V tomhle případě jsem to já, ale mně to vůbec nevadí, naopak. Nejsem extravagantně založený, nepotřebuju být vidět, a naopak si myslím, že mi to ani moc nejde. Před kamerou by měl stát někdo, kdo pro to má dar a cit, a to bezesporu můj kolega a parťák Janek je.
Jaká je ta spolupráce s Jankem?
Nejlepší, nejlepší. Na projektu Honest Guide trvá už pátým, šestým rokem a celkově my se známe asi 12 let. Mezitím jsme spolu dělali i jiný pořady, třeba gastronomický pořad „Peklo na talíři“, tam jsme byli za kamerou oba. Nebo pořad „Jak na to“, to byly tutoriály, třeba jak si odstranit profil na Facebooku. Takže děláme spolu dlouho, mě to pořád strašně baví, strašně naplňuje, Janek je neskutečně inspirativní a zajímavý člověk, podle mě jeden z nejkreativnějších lidí, který vůbec jsou. Ne který znám, ale který fakt jsou, takže já si to strašně užívám, dnem co dnem.
A proč vznikl projekt Honest Guide?
Já hrozně rád cestuju, ale během cest člověk občas zažívá nějaký nemilý věci. A tady se vlastně spojila taková lehká vášeň dvou věcí, a to je cestování a natáčení videí. Jsme si říkali s Jankem, že tady chybí něco, co by ukázalo Prahu tak, jak ji vnímáme my dva, jako kluci, kteří v Praze žijou. Protože my jsme kluci z Prahy. A chtěli jsme to takhle ukázat i těm lidem, který sem jedou. Hodně jsme kolem sebe vnímali určitej balast, co se týče směnáren. Všude svítí 0 %, ale vejdeš tam a najednou jako tam máš 42 % poplatek, jenom je skrytej. A nám se to nelíbilo a chtěli jsme pomoct. Když stojíš venku a vidíš, jak tam holka a kluk brečí, nadávaj a bouchaj do skla a říkají: „Vy jste nám vzali skoro půlku našich peněz!“, tak jim chceš pomoct. Nechceš je nechat, aby v tvým městě, který je podle tebe skvělý, aby oni odsud odjížděli a říkali, že to je hrozný místo.
Na YouTube máte milion odběratelů, skoro 35 milionu zhlédnutí, to jsou určitě moc hezký čísla, který vás musejí těšit. Můžeš ale třeba říct, jestli díky vám lidi ušetřili spoustu peněz? Třeba právě díky těm zavřeným směnárnám?
To určitě, my to neumíme spočítat, ale těch peněz, které jsme ušetřili lidem, musí být neskutečný množství. A nejenom ušetřili, ale jde i o peníze, které jsme dál distribuovali do města. To, že tě neokradou ve směnárně znamená, že ty peníze vezmeš a půjdeš je utratit do hezký kavárny, do hezký restaurace, a to jsou všechny ty věci, který my taky ukazujeme. Češi často viděj naše epizody, který jsou takový třaskavý. Kdy honíme podvodníka na ulici nebo kdy zavíráme směnárny, ale my děláme spoustu epizod typu: kam se dojít vyčůrat, hezký kavárny, máme tip, kam si zajít na dobrý levný český jídlo v centru. A ty lidi jsou rádi, když je upozorníme, že někde by je trochu mohli okrást. A zároveň oni si ty peníze neodvezou, ale přesně si radši půjdou dát super jídlo, půjdou do Světozoru, dají si chlebíček nebo si vezmou zmrzlinu a dají si jí ve Františkánský zahradě, a to mě na tom strašně těší.
Mají vůbec kluci z Prahy tady v metropoli ještě pořád co natáčet?
Jo, pořád, tady je strašně moc témat. A to je vlastně jedna z největších výhod Hollaru, kde sídlí FSV, že přímo tady máme krásný pohled na Pražský hrad, jsme v centru, jsme tady vedle Národního divadla. Tady, když se člověk projde, tak těch věcí se pořád otvírá hrozná fůra, je to vlastně krásný vstup do toho centra. Jsou tady schovaný krásný kavárny. Myslím, že studenti, kteří začnou chodit na Hollar, velmi rychle objeví kavárnu Standard.
Ty kromě Honest Guide se věnuješ i jiným projektům, tak co třeba ještě natáčíš nebo režíruješ, produkuješ?
Teď jsem to dost omezil, nám Honest Guide zabere dost času, snažíme se, aby ta videa byla kvalitní, abychom měli zajímavou editaci. Taky děláme kanál Kluci z Prahy, což je česká verze Honest Guide. Je trošku odlišná, protože přece jen cizincovi musíš trošku vysvětlit některý kulturní rozdíly, kdežto Čechovi už můžeš snadno říct co a jak v jedný větě. Kromě toho máme ještě počet lidí, kterým se líbí naše tvorba, a na platformě Patreon pro ně děláme ještě dvě speciální epizody týdně. To když se sečte, tak máme asi 150 epizod ročně. Do toho pomáhám Českému olympijskému týmu s většími akcemi – olympiády nebo evropský hry. Tam taky natáčím, a tam těch 150 videí udělám za 30 dní.
Proč jsi nešel vysokou školu studovat videotvorbu, filmařinu? Proč sis vybral FSV, proč sis vybral MKPR?
Já jsem se hlásil na FAMU, a tam mě nevzali. Jsem si říkal, že to zkusím třeba za rok, ale nakonec se mi na FSV tak líbilo, že jsem tu zůstal. Na FAMU se asi spíš víc tvoří umění a já vlastně nejsem umělec. Mám mnohem radši internet. Je to svobodný médium, člověk tam může najít nějakým způsobem svůj vlastní autentický směr, nějakým způsobem se měnit, vlastně každý týden děláš novou epizodu, každý týden ji můžeš dělat úplně jinak a hledáš svojí cestu. To je mi na internetu strašně sympatický. A jsem vlastně rád, že jsem se vydal touhle cestou, FSV mi dala dost prostoru a možnosti se pohybovat v těchto směrech – třeba jak to funguje třeba z hlediska propagace, jak to dostat k více lidem, jak to ukázat více lidem, jak si vůbec najít ty lidi, kterým to ukázat. Takže mně to přišlo jako velmi dobrá alternativa a cesta, a pak už jsem vlastně ani nechtěl zpátky, protože mi to hrozně sedlo.
Když už říkáš, že ti FSV sedla, tak co konkrétně tě vlastně donutilo k tomu tady zůstat?
Určitě to, že jsem měl dost času se věnovat svým věcem ve volným čase. A nechci, aby to znělo nějak blbě. Hele medici to mají úplně jinak, ti budou od rána do večera pravděpodobně ležet ve skriptech. Tady to tak není, tady člověk musí pracovat dost sám na sobě, aby to trošku někam posunul, což je skvělý. Samozřejmě pokud někdo nemá morálku a disciplínu, tak je možný, že tou školou propluje a na konci zjistí, že nic neumí. Ale pro mě to bylo skvělý. Já asi potřebuju dělat víc věcí najednou a představa, že od rána do večera jenom koukám na nějaký cévy a tepny, tak mi z toho hrábne. Já potřebuju přeskakovat z různých témat zase na jiný.
Během studií na FSV jsi žil i aktivně studentsky, na jakých projektech ses tady podílel?
My jsme dělali několik věcí, zakládali jsme iniciativu, díky který je dneska na Hollaru kavárna. Další z větších akcí byl festival Pavlač. To jsme zabrali celou školu, mně bylo nějakých 20 let a dostal jsem klíčky od celý školy, mohl jsem si tady udělat v pátek večer festival, pozval jsem kapely z Pardubic a ze Zlína, byl tady DJ a bylo to fakt výborný. Dneska se tady na Hollaru dělají akce docela často, třeba i zběsilosti typu Boiler Room.
Stál jsi i u zrodu projektu pro studenty Creative Camp. O co tam jde?
Společně s kámoši, absolventy, Jirkou Štefkem a Ondrou Kolkem jsme udělali Creative Camp a byla to taková reakce na to, že nám tady na škole chyběly praktický předměty. Tady je hodně teorie, což není jako na škodu, ale my jsme si chtěli na něco „sáhnout“. Takže jsme vzali na víkend 20 studentů za Prahu, tam dostali zadání, třeba že Komerční banka by chtěla být na TikToku. A ti studenti fakt pracují, mají tam toho branďáka nebo někoho z digitálního týmu Komerční banky, kdo tam s nima to řeší. A oni připraví koncept, odprezentují to a můžou si za ten víkend vyzkoušet čtyři velký různý značky a na tom se učit.
Honzo, co ty a zahraniční pobyty během studia?
Já jsem jel jsem do Cardiffu ve Walesu a bylo to naprosto fenomenální, každýmu bych to doporučil. Je to skvělý zážitek, vidíte jinou kulturu. Fakulta nabízí docela dost těch stáží, těch míst, kam jet. A kdybych měl někomu doporučit kam, tak mimo nějaký velký město. Mohl jsem si vybrat Londýn nebo Berlín, a to je jako vlastně nuda, tam jezdí každej. Ten Cardiff byl skvělej v tom, že to byla trošku díra a byl tam vidět trošku víc ten život místních.
Kdybys měl třeba i porovnat běžný den studenta na univerzitě tady v Praze versus běžný den studenta na univerzitě v Cardiffu, tak v čem to bylo jiný?
V tom Cardiffu jsem měl míň práce ve škole. Já jsem měl kredity jenom za nějaký tři, čtyři kurzy, na všechny ostatní jsem chodil dobrovolně a neměl jsem za to nic. Takže zas jsem se úplně neflákal. Mnohem víc mě na životě tam bavilo to, že jsem chodil furt objevovat Cardiff. Já jsem za celou tu dobu, co jsem tam byl, nejel autobusem. Chodil jsem všude pěšky, abych to město co nejvíc poznal. A výborný bylo, jak ti Velšani mají hodně drsný přízvuk, tak jim někdy šlo hůř rozumět, a to byla hrozná sranda. Jste se s někým zastavili na ulici a on něco si mumlal a vy jste se třeba 5 minut snažili zjistit, co to asi povídá.
Pojďme se vrátit ještě do Prahy, do Česka. Mě by vlastně zajímalo, co ty jsi psal jako bakalářku a diplomku?
Já jsem psal o reklamě, která se dává do školních učebnic. My jsme zjistili, že lidi, kteří studují hotelovou školu nebo na kuchaře, tak mají jako v učebnici reklamu třeba na Vitanu. Že když děláš omáčku, tak si práci můžeš usnadnit použitím polotovaru. A byla tam na celou A4 obrovská reklama na vývar v prášku od Vitany. Já tehdy šel i na Ministerstvo školství, řešil jsem to s náměstkyní, ji to bylo úplně jedno, říkala: „No a co jako, tak to se hodí do kuchyně, lepší, než kdyby tam byla reklama na Škodovku.“ To jsem si říkal, že to snad nemyslí vážně? A v magisterský práci jsem to rozšiřoval na všechny učebnice. Třeba v učebnici matematiky reklama na kalkulačku. Jako kalkulačku asi budeš potřebovat, na druhou stranu – patří to do školy? Jako měly by děti být vystavený téhle reklamě?
Pojďme trošku na závěr odlehčit téma. Co dělá Honza Mikulka ve volném čase?
Věc, kterou žiju, je cestování. Hrozně mě to baví, i když je to teď trošku náročnější. Před týdnem jsem se vrátil z Ameriky, která otevřela hranice minulý měsíc a bylo to skvělý. Pokud teď někdo poslouchá a říká si, že neví, jestli někam jet – tak jo! Vždycky je dobrý nápad cestovat a obzvlášť teď, když některý ty místa, který jsou turisticky exponovaný v hlavních sezonách, tak teď je můžete vidět bez lidí, bez turistů a stojí to za to. Je to skvělý.
A které z těch míst, které jsi už navštívil, tě nejvíc vzalo za srdce? Nebo který se ti nejvíc líbilo?
Určitě Nový Zéland. Skvělý, nádherný místo. Jihoafrická republika, strašně jsem se zamiloval do Kapskýho města, moc se mi tam líbilo. Teď určitě třeba Kauai, to je jeden z menších havajských ostrovů. Oni sami tomu říkají, že to je hrozná díra. To je vtipný, ty jsi na místě, o kterým si říkáš, že to je jedno z nejhezčích míst na světe. A člověk, co tam žije, ti řekne, že to je hrozná díra. A ty jenom koukáš, jak zapadá slunce tady přes palmičky, šplouchají vlnky a ten člověk si říká – jaký to asi je být v nějakým městě, kde jsou třeba hrady a kostely?
Honzo, já ti moc děkuju, že jsi přišel dneska do našeho podcastu. Přeju ti ještě spoustu úspěšných videí, i když na druhou stranu si přeju, aby těch negativních o Praze bylo co nejméně. Děkuju a na shledanou.
Moc děkuju.