Blog FSV UK

Rubrika: Rozhovory s osobnostmi

Foto Tomáše Nigrina

Tomáš Nigrin: Nová nabídka studijních programů umožní našim studentům přesah do více studijních oblastí

S ředitelem Institutu mezinárodních studií Tomášem Nigrinem o jeho současných výzkumných projektech, nové nabídce studijních programů a dění na institutu.

Institut mezinárodních studií je vaší alma mater. Jaká byla vaše cesta až na pozici jeho ředitele?

Institut mezinárodních studií jsem vystudoval takříkajíc od začátku do konce, tedy od bakaláře až po habilitaci. Mým oborem jsou německá a rakouská studia. Odborným zaměřením jsem pak historik moderních dějin Německa. Postupně jsem se zabýval vyhnáním a vysídlením Němců z nových polských území po 2. světové válce, zásobováním civilního obyvatelstva Düsseldorfu po 2. světové válce a nakonec vývojem západního Berlína po stavbě Berlínské zdi.

Během přípravy na tento rozhovor mě mimo jiné zaujalo, že se zabýváte i dějinami železnic. Co vás k tomuto tématu přivedlo?

Dějiny železnic jsou mým letitým koníčkem. Ten se mi podařilo skloubit s akademickým zájmem v mé habilitační práci. Jejím tématem bylo fungování Československých drah v hospodářském systému 70. a 80. let. Během práce na ní jsem měl mnohdy přístup do některých archivních fondů jako vůbec první badatel. Mnoho poznatků je tedy poměrně unikátních, například mě překvapilo, že centrální úřady nejprve přetížily železnici úkoly, kvůli kterým fungovala na hranici kapacity, a následně, protože byla zahlcená, zcela vědomě rezignovaly na údržbu nejvýznamnějších úseků, což zase dokola zhoršovalo stav železnice. V současné době je kniha o tomto tématu v tisku.

Na jakých výzkumných projektech se podílíte?

V současné době řeším jeden projekt TA ČR s aplikovanými výstupy pro Ministerstvo dopravy ČR vztahujícím se k současným trendům v železniční dopravě. Dále za UK vedu tým v projektu Nová mobilita (OP VVV), což je obrovský projekt mapující výzvy a dopady zamýšlených vysokorychlostních tratí na Českou republiku.

Na začátku tohoto roku jste vystřídal ve funkci ředitele IMS pana docenta Vykoukala. Jaká je vaše vize institutu do budoucna?

Předně bych si přál, aby IMS zůstal tím špičkovým pracovištěm, jakým je v současné době. Rád bych proto pokračoval v tom směru rozvoje, který nastavil pan docent Vykoukal, kterého si velmi vážím. Plánujeme také posílit anglojazyčné studijní programy, máme hotové akreditace navazujícího magisterského programu Media and Area Studies, který budeme realizovat spolu s IKSŽ, a bakalářského History and Area Studies, na němž se podílí také Ústav jazykové a odborné přípravy UK. Vedle toho bych rád naplno využil potenciál, který má vystupování mých kolegů z institutu v médiích.  Mým cílem je, aby za ty čtyři roky mého vedení stál náš institut na fakultě jako silný, sebevědomý partner, který je plně srovnatelný se zahraničními standardy, má dobře placené pedagogy, pro které bude IMS hlavní prioritou.

Pocítí vámi plánované změny nějakým způsobem i sami studenti?

Dobrým výsledkem samozřejmě bude, pokud studenti nic nepoznají (smích). Nicméně chceme posílit vedení institutu tak, aby naši studenti měli více členů vedení či řekněme partnerů, na které se mohou se svými dotazy a požadavky obracet. Nesouvisejíce s mým nástupem jsme před nedávnem spustili nové webové stránky institutu, které nabízejí uživatelsky více přívětivě strukturované informace jak pro uchazeče o studium, tak pro studenty. Kompletně celé stránky jsme také zprovoznili v anglické verzi, abychom byli jako instituce v zahraničí čitelnější.

V České republice byl zaveden nový systém akreditací studijních programů vysokých škol. Všechny vysoké školy tak budou muset postupně nově akreditovat veškerou svou studijní nabídku.  Jak se s touto změnou vypořádal váš institut?

Pro nás byly nové akreditace studijních programů výzvou a jejich konečná podoba je výsledkem čtyřleté vnitřní diskuze. Naším cílem bylo nabídnout kompaktní nabídku jak standardních prezenčních, tak nově i distančních studijních programů, čehož jsme dosáhli. Od příštího roku nabídneme  anglojazyčný studijní programu na bakalářském a doktorském stupni. V navazujícím studiu otevřeme distanční studijní program pro české studenty.

Jaké faktory a motivy hrály při diskuzi nad konečnou podobou nové studijní nabídky roli?

Cílem bylo pomocí specializací propojit obsah magisterských studijních programů jednotlivých kateder, či chcete-li teritorií, tak, abychom využili synergie mezi nimi.  Chtěli jsme touto cestou umožnit studentům snadnější přestup a náhled do ostatních specializací, protože původní obory byly relativně oddělené. Já jsem například studoval německá a rakouská studia a chyběl mi, jak jsme tehdy říkali, přesah za Rýn a Odru. Systém specializací toto odstraňuje.

Jaké jsou ohlasy studentů na novou strukturu studijní nabídky?

Jsou studenti, kteří si to pochvalují, ale také ti, kteří k tomu mají nějaké výtky. Je to nově zabíhající se model, takže je to přirozené a ještě si to bude chvilku „sedat“. Myslím si ale, že nakonec bude tato inovace přínosná pro všechny.

Jaké konkrétní studijní programy tedy nyní Institut mezinárodních studií nabízí?

Nově nabízíme jeden studijní program Teritoriální studia na bakalářském stupni, a to jak v prezenční, tak i v distanční formě s několika specializacemi. Dále máme double degree studijní obor česko-německá studia s univerzitou v Řezně, což je největší a jeden z nejstarších bakalářských double degree oborů na Univerzitě Karlově. V magisterském studijním cyklu máme opět navazující magisterský obor Mezinárodní teritoriální studia, který nabízí více specializací, než bylo dříve oborů. To umožňuje, aby se studenti zaměřili skutečně na to, co je zajímá a v čem jsou dobří. A s univerzitou v Krakově nabízíme magisterský obor Německá a středoevropská studia se dvěma specializacemi. V neposlední řadě pak dva doktorské programy – Moderní dějiny a Mezinárodní teritoriální studia.

Jak se reakreditace dotkla studijních programů v anglickém jazyce?

Struktura anglojazyčných magisterských studijních programů rovněž prošla změnou. Na bakalářském stupni otevřeme History and Area Studies. Na magisterském stupni máme programy Master in Area Studies a Balkan, Eurasian and Central European Studies. Oba tyto programy nabízíme se specializacemi. První z nich má disciplinární specializace a ten druhý specializace teritoriální. Mezi anglo-jazyčnými programy nabízíme také program European Politics and Society (EPS) – studijní program Václava Havla. Je to double degree anglojazyčný studijní program realizovaní společně s univerzitami v Leidenu, Barceloně a Krakově. Program byl již podruhé podpořen projektem Erasmus Mundus a jsme jediné (!) pracoviště ze středovýchodní Evropy, které vede obdobný projekt. Na magisterském stupni navíc dlouhodobě spolupracujeme s University College London na studijním programu International Master in European Society.

Co chystáte na institutu v nejbližší době?

Rád bych více rozvinul spolupráci IMS se středními školami, která u nás již nějakou dobu funguje. V rámci ní budou naši pedagogové pořádat na vybraných školách krátké semináře a představovat náš institut. Naším cílem je navýšit počet uchazečů o studium, pro které bude IMS jejich první volbou. Vedle toho rozjíždíme přípravné kurzy na oba naše bakalářské programy. Plánujeme také změnu vizuální prezentace IMS.

A otázka na závěr. Co vám studium a působení na IMS kromě kvalitního vzdělání dalo?

Kromě znalostí, odborných dovedností, široké sítě kontaktů a zkušeností ze zahraničního studia a výzkumných pobytů mi dal IMS především možnost dělat, co mě baví a co má smysl. Na IMS si cením mimořádně zajímavého a inspirativního kolektivu. Tvoří jej mimořádné osobnosti, které mě stále inspirují a se kterými mě baví spolupracovat. V neposlední řadě mi vlastně institut dal také skutečnou rodinu, protože svoji ženu jsem potkal právě na IMS.

Děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor ze dne 24. 10. 2019 vedl Jakub Říman.


Ladislav Krištoufek

Ladislav Krištoufek: I jako profesor mám ve výuce stále ambice

Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu podcastu Fakulty sociální věd De Facto. Dnes s Alicí Němcovou Tejkalovou a proděkanem pro studijní záležitosti Ladislavem Krištoufkem.

Láďo, seznámili jsme se v roce 2010 v Akademickém senátu, kde jsem byla místopředsedkyní. Byl to senát, který ekonomové ovládali. A ty jsi tam byl tehdy nováčkem, seděli jste vedle sebe s Michalem Červinkou a myslím, že jste v té době spolu i učili. Co tě přimělo, abys kandidoval do Akademického senátu FSV UK?

Ano, je to přesně tak. V roce 2010 jsme se potkali v AS. Já jsem v roce 2009 začínal doktorát a jelikož jsem se dostal hned první rok do Centra doktorských studií (CDS) na Institutu ekonomických studií (IES), tak jsem byl rozhodnut, že doktorát chci dělat opravdu naplno a k tomu patřila i nějaká ta činnost pro fakultu. Akademický senát byla volba, která se nabízela, takže jsem kandidoval jako doktorand v Pedagogické komoře. Ta kandidatura byla riskantní i trošku nestandardní, ale my, jako doktorandi CDS, už jsme byli akademickými pracovníky (ne studenty), takže se kandidatura podařila. Také jsem tehdy první rok učil semináře s názvem Ekonometrie I a Michal Červinka měl na starosti právě ten dohled nad semináři.

Co ti dala práce v Akademickém senátu? Ty jsi tam rozhodně nebyl jen jedno funkční období…

Práce v AS pro mě byla rozhodně důležitá. Osobně bych ji doporučil všem, co se na fakultě chtějí dále realizovat, nebo i kariérně rozvíjet. Bez působení v AS bych nepoznal celou fakultu, netušil, jací lidé tu jsou, ani kdo na jednotlivých institutech fakulty působí. Bylo důležité získat tuto identifikaci s fakultou.

Těžíš do dneška z práce v Akademickém senátu ve funkci proděkana?

Použiji sportovní výraz… Tak určitě. Protože předpokládám, že kdybych nepůsobil v AS, tak bych nebyl ani proděkanem. Byl jsem tam tři období, v jednom jsem byl předsedou studijní komise, obě období předtím jsem byl členem studijní komise. To mi dalo hodně zkušeností a asi i kvalifikační předpoklad pro to, zde dál působit.

Ty to říkáš tak kulantně. Když jsou zasedání AS, tak si často vzpomenu na svou zkušenost. Tak si říkám a pomůžu si sportovní terminologií… Jak to ten tým na druhé straně hřiště zahraje? Protože si dokážu představit i to, jakou motivaci mají senátoři k některým dotazům a k tomu, co chtějí. Snažíš se předejít už dopředu tomu, aby tvůj materiál nebyl neúspěšný?

Tak určitě to pomáhá, to je jasné. Moje senátorská zkušenost ze začátku, ještě jako takového agilního mladého doktoranda byla, když to řeknu familiárně, spíš jako prudičská…(smích). Takže v tomto ohledu to jistě pomáhá, dává to vhled do toho, jak senátoři mohou přemýšlet.

Teď je období přijímacích řízení a zápisů ke studiu. Proč sis kdysi vybral studium ekonomie právě u nás?

Já jsem byl standardní student a blížící se absolvent gymnázia, který toho umí hodně a musí se nějakým způsobem rozhodnout. Bavila mě matematika a šla mi i angličtina, ale zároveň jsem byl trošku i filosof (jak si ze mě dělala legraci naše češtinářka). Tak mě to směrovalo k té ekonomii, ne k technickým disciplínám, ačkoliv matematicky by to problém nebyl, ale nebyl jsem úplně technický typ, že by mě nějak extrémně bavila třeba fyzika nebo přírodní vědy. Známky jsem na to měl, ale abych šel na nějakou měkkou nematematizovanou vědu, na to to také nebylo. Hlásil jsem se relativně logicky do Prahy. Narodil jsme se v Praze a má rodina pochází z Prahy. V té době se ještě vysoká škola vybírala v Učitelských novinách, což současná generace už nepamatuje. Tam jsem narazil na to, že i na FSV se dá studovat ekonomie. Sálalo z toho doteď ono známé legendární elitářství spojené s Institutem ekonomických studií (IES), což mě do jisté míry uhranulo, musím přiznat. Byl tam pan profesor Mejstřík, profesor Víšek, kteří na Dni otevřených dveřích mluvili o tom, že z nás udělají analytické stroje a další jejich oblíbené floskule. A to na mě zapůsobilo. Hlásil jsem se na IES FSV UK, VŠE, ČZU, na Matematicko-fyzikální fakultu, kam mě vzali bez přijímaček. V momentě, kdy mě ale vzali na IES FSV UK, už jsem zbytek neřešil.

Ty jsi naťuknul zajímavé téma, které se týká Institutu ekonomických studií a jeho vztahu k ostatním institutům na Fakultě sociálních věd. IES je známé svým veřejně proklamovaným sebevědomím, i AS s deseti členy z IES byl hodně náročný.  Ekonomové jistě mají být na co pyšní, ale musí o tom tolik mluvit? Později se ukázalo, že spoustu věcí, z toho co děláte, jak se umíte propagovat, umíte i využít. Také si vzpomínám na boje o přejmenování fakulty, zda má být v názvu FSV UK zmíněna i ekonomie… V poslední době mi připadá, že IES je daleko více zapojený do fakultní činnosti, jakkoliv pořád trvá to, že sídlíte v jiné budově. Je to jenom můj pocit?

Od té doby, roku 2010, se mnoho změnilo, ačkoli ten boj o přejmenování fakulty jsme prohráli. Přišlo mi, že už v té době jsme byli relativně vyklidnění a rozumní. Ten fakt, většího zapojení do činnosti fakulty, ale také pozoruji.

Co se týče tvého odborného zaměření… Máš celou řadu témat, kterým se věnuješ. Je to například ekonometrie a její napojení na dolování dat, nebo na Bitcoin, energetiku a celou řadu dalších témat. Společně jsme napsali i článek, který zabývá sportovní tématikou. Patříš mezi výjimečné lidi, jinak bys nebyl ve svém věku profesorem UK, a to bez pochyby. Jak se to dá všechno stíhat? Podle hodnocení Zlatých kurzů, jsi i výborným učitelem…

Děkuji, možná se teď i červenám (to ale nebude slyšet). Byl jsem vždycky otevřen tématu, snažím se jej uchopit empiricky. Pracuji s daty a to otevírá velké možnosti, když člověk není uzavřen v nějaké úzké linii. A tím jsem se vlastně dostal k většině témat. K energetice jsem se dostal, když jsem byl na krátké návštěvě na University of California, Berkeley, kde působil v té době profesor Janda. On tam pracoval na tématu biopaliv, a já zjišťoval použití nějakých síťových metod a ta data se na to zdála být vhodná a tak jsme na tom společně bádali. Podobně jsem přišel i k tématu kryptoaktiv a Bitcoinu a využití online dat. Zajímal jsem se o to, co vyhledávají lidé na Googlu a Wikipedii.

Čemu se chceš věnovat do budoucna? Máš za sebou profesuru, což je pro řadu lidí vyvrcholení jejich profesního snažení, což pro tebe by bylo příliš brzo… Na co cílíš?

To je těžká otázka. Samozřejmě zažil jsem podobné reakce… Když jsi v 35 letech profesorem, co teď budeš dělat? Neodpovídá se na to jednoduše, protože já neplánuji extra dlouhodobě. Já říkám, že mě baví dělat věci dva roky většinou, ale jako proděkan jsem vydržel déle. Šel jsem od doktorátu k habilitaci, od habilitace k profesuře… Tedy od zápasu k zápasu s trochu větším odstupem. Výhled nějaký mám, ale asi bych to neříkal nahlas. Baví mě hodně výzkum okolo kryptoaktiv, dají se na to psát i relativně rychle články. Teorie je zatím nerozvinutá, člověk je nucen se tím zabývat a publikovat rychle, jinak to za něj udělá někdo jiný. Tím se to hodně blíží k přírodním vědám nebo informatice. Co se týká výuky na IES, tam bych také nějaké ambice měl, zvlášť ohledně metod empirického výzkumu. To je pro mě střednědobý plán. A přijde mi to zajímavé, jako pro staršího profesora, se takto angažovat.

Mladý profesor se ale může potýkat i s celou řadou předsudků… Sama jsem toho byla svědkem na tvé velmi úspěšné jmenovací přednášce, která proběhla před velkou vědeckou radou Univerzity Karlovy. Sklidil jsi zde, jak velký obdiv, tak ze strany některých kolegů i otázky, jak pro juniora, kdy tě zkoušeli, jestli opravdu víš všechno, co bys jako profesor vědět měl. Stává se ti, že k tobě tak lidé přistupují i jinde? Ptají se tě na základní věci, protože si chtějí ověřit, jestli ta zářivá star je opravdu tak zářivá?

Český systém habilitací a profesur je hodně zásluhový a předpokládá se, že ta zásluhovost koreluje s věkem. V zahraničí, v obecné rovině konferencí, jsem se s tím nikdy nesetkal, protože jsem se v ekonomii pohyboval mimo hlavní proud, na hraně ekonomie, bylo tam výrazně více mladých lidí a to prostředí i výrazně otevřenější. Ekonomie jako taková, je dost rigidní věda. Prostředí na velkých konferencích je také dost zásluhové a i publikační procesy jsou na dost podobné bázi. Tím, že jsem se pohyboval mimo hlavní proud ve své komunitě, tak jsem byl zván jako přední řečník. V českém systému je to o trošku složitější. Na FSV UK jsem to úplně nepocítil, to bylo relativně v pohodě. Na UK jsem to cítil například při té jmenovací přednášce.

Na sociálních sítích se věnuješ celé řadě jiných témat, která nesouvisí s tvým výzkumem a zapojuješ se i do dalších debat. Baví tě to?

Baví mě to, docela. Bavíme se o mém Twitteru. Během pandemie jsem začal víc vystupovat, neboť jsem byl celkově nazloben, ale zakládal jsem si Twitter již v roce 2013. Během Covidu se bavilo o různých věcech, jako například exponenciální růst, nakažlivost a reprodukční číslo, ale bylo vidět, že lidé vůbec netuší, co to je. Tak jsem měl nápad, dělat základní kvízy na úrovni střední školy a měl jsem až 1600 sledujících. Nachytalo se dost lidí, ale celkem jsem to téma rychle vyčerpal a pak jsem se věnoval i dalším tématům. Jinak jsem zastáncem myšlenky, aby se člověk jako akademik k politickým záležitostem moc nevyjadřoval. Snažím se do svých názorů explicitně nedávat politiku.

Věnuješ se i koníčkům, kterým je třeba sbírání knížek a karet typu Magic: The Gathering. Představil bys nám, co děláš?

Koníčků nemám moc. Sbírání nebo hraní her je normální zrání geekovského hocha. Jsem fanoušek fantasy a sci-fi mě nikdy moc nebralo, snad nebudou fanoušci Hvězdných válek smutní. Hrával jsem hry jako Dračí doupě, ADD a podobné.  A jedna z nich je velmi komplexní karetní hra ze světa Fantasy, světová. V ČR má relativně silnou historii, máme dokonce i mistra světa. Jsou to sběratelské karty pro fanoušky. Balík karet se stavuje podle daných pravidel, hra jeden na jednoho… Člověk reprezentuje čaroděje, který má magickou manu, kterou si generuje ze zemí a pomocí toho vyvolává kouzla a příšery. Má to komplikovanější pravidla, na kterých to pak celé funguje.

Zajímá mě, zda se těch karet můžeš dotýkat? Pokud někdo třeba sbírá fyzicky Lego, tak významnější edice vůbec nesmí otevřít. Ty na karty saháš a jejich hodnota neklesá?

Sekundární trh s kartami se dá rozdělit na několik segmentů, jelikož samotné karty mají různou kvalitu i užitnou hodnotu pro hraní v těch balících, a je to tedy vzácnost a dle toho pak cena roste. Když karta je v dobrém stavu, pak má samozřejmě i vyšší cenu. Pak jsou balíčky karet, které se dají kupovat investičně, ale dnes už to není tak dobrá investice, jako u těch starých edicí.

Jsi tatínek dvou synů, ještě relativně malých, aby docenili tvé sběratelské schopnosti, ale je to něco, co s nimi pak jednou budeš chtít dál sdílet?

Určitě, ale nebudu jim to vnucovat. No, možná jen částečně… Z mého pohledu je to intelektuální hra, která rozvíjí dítě člověka, ale já nejsem rodič, který by dětem nutil nějaké specifické koníčky, sporty a tak, protože nemám nějaké nenaplněné ambice, které bych si kompenzoval na svých dětech. Pokud je to bude bavit, tak proč ne.

Prošli jsme docela náročnou dobou. Bezpochyby nás ještě čeká to, jakým způsobem se dostaneme z koronavirové pandemie. Jak se v této době dá rozumně udržet rodinný a profesní život, jak nepodlehnout nejrůznějším deprimujícím okolnostem, které kolem nás jsou? Máš pro nás na závěr nějaké tipy? Jak se vám to daří s tvojí ženou, která je ve své profesi úspěšná také?

První rada je, nedělat studijního proděkana…(smích). Není to jednoduché nikde, ale základní pravidla jsou všude stejná. Důležité je prostě mluvit. Pokud se o věcech nemluví, pak bobtnají a přerůstají jejich následky přes hlavu a hůře se řeší. A to platí i pro skloubení práce a soukromého života. Naše povolání je obecně velmi flexibilní, dá se dělat více věcí najednou i pro ten rodinný život. Proto, to je vlastně jedno z těch ideálních povolání. Zároveň je to nebezpečné v tom…, stejně jako u těch povolání, které se dají dělat v rámci home office.  A to je… Oddělení toho, co je práce a kdy už je na řadě osobní život a tehdy musí být člověk striktní, nastavit si nějaké osobní pravidla. Třeba po osmé večer už neodpovídat na e-maily, i když je to technicky možné. Ale pak s přibývajícím věkem to může přinášet nepříjemnosti a nemusí se to dařit dlouhodobě zvládat (něco jiného je samozřejmě mladý doktorand bez rodiny). Jde tedy o komunikaci a nastavení jednoduchých pravidel, to je asi ta správná cesta.

Děkuji za motivační konec dnešního dílu podcastu De Facto. Budu se na vás těšit příště. Do té doby nás můžete sledovat na fakultních sociálních sítích a určitě uslyšíte i nový díl s moderátorkou Danielou Tollingerovou. Mějte se hezky a na shledanou.


Filip Láb: Absolvovat Erasmus Mundus Master’s in Journalism Media and Globalisation se vyrovná studiu dvou magisterských programů naráz

Institut komunikačních studií FSV UK je novým členem konsorcia programu Journalism, Media and Globalisation, a to díky úspěchu v letošním kole schvalování žádostí o získání podpory v mezinárodním programu společného magisterského studia Erasmus Mundus Joint Master Degrees (2019). Jak probíhá studium tohoto programu, jaké jsou jeho přednosti a benefity, které jeho absolvování přináší, vysvětluje garant programu, vedoucí katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK, Filip Láb.

FSV UK se čerstvě zapojila do programu Erasmus Mundus Media and Globalisation.  Jistě máte z tohoto úspěchu radost.

Je to tak, Erasmus Mundus Master’s in Journalism Media and Globalisation je už letitým tradičním programem v oblasti mediálních a komunikačních studií, který funguje od roku 2005. Proto mám velkou radost, že se Fakultě sociálních věd, konkrétně našemu institutu podařilo do něj zapojit a získat financování na další období 2020-2025. V současné chvíli se nám přihlašují první uchazeči a chystáme první kolo přijímacího řízení pro studenty, kteří k nám příští podzim přijedou ze zahraničí.

Jaká je struktura samotného studia?

První rok magisterského studia absolvují studenti u koordinátora programu v Dánsku, na Univerzitě v Aarhusu a na Danish School of Media and Journalism. Zde se jim dostane obecného základu. Pro druhý rok studia si zvolí následně jednu ze specializací, které mohou v rámci různých universit studovat dle širokého výběru zaměření. V letošním roce jsme museli snížit jejich nabídku vzhledem k nejisté situaci kolem brexitu, protože dvě partnerské univerzity se nacházejí na území Velké Británie. Pro letošní rok tedy nabízíme specializaci na Univerzitě v Amsterdamu a specializaci zde na Fakultě sociálních věd. Stále je tedy z čeho vybírat.

V čem je tento program Erasmus Mundus unikátní?

Kromě už zmíněné velké tradice, kterou program má, je unikátní v možnostech, které nabízí. Vedle klasických partnerů, máme ještě tzv. non-degree partnery, tj. partnerské univerzity, kam mohou studenti v průběhu prvního roku odjet na kratší stáž. Jsou mezi nimi zajímavé a prestižní univerzity, např. univerzita v kalifornském Berkeley, Katolická univerzita v Chile nebo University of Technology Sydney. V praxi to tedy vypadá tak, že studenti přijedou studovat do Aarhusu a k tomu mají možnost během prvního roku studia odskočit si na stáž třeba na to Berkeley, aniž by museli absolvovat znovu přijímací řízení, což je fantastická příležitost, kterou mnoho programů nenabízí.

Z jakých specializací mohou studenti vybírat?

Specializace zde na FSV UK se zaměřuje na média v posttotalitní společnosti. V rámci ní se zaměřujeme na zkoumání transformačních procesů od totality směrem k demokracii, tedy jakým způsobem probíhají, jaký vliv mají na mediální krajinu a jaké z nich vyplývají důsledky pro svobodu médií v dané zemi. Program všechny tyto jevy sice ilustruje pochopitelně na dění ve středoevropském prostoru, ale je postaven tak, že má univerzální přesah. Tedy aby například i student z Latinské Ameriky si ze studia dokázal odnést obecný poznatek, co sebou tyto transformační procesy nesou, jaká jsou tam rizika atd.

A specializace na Univerzitě v Amsterdamu?

Jde o specializaci Politics & Communication. V ní se studenti soustředí na klíčové otázky dnešní doby, jako jsou evropská integrace, změna klimatu, vzestup populismu a volební polarizace, a to z pohledu žurnalistiky. Pozornost se tu věnuje také otázce legitimity novinářského povolání, otázce fake news a také novým formám v novinářské profesi, např. datové žurnalistice. Studenti v rámci toho druhého, specializačního roku absolvují mnoho stáží a exkurzí – v minulosti navštívili mj. Evropskou komisi, nevládní organizace v Bruselu, výstavu World Press Photo, Nizozemský institut mezinárodních vztahů (Clingendael) a Mezinárodní trestní soud (ICC).

Jaké jsou vlastně nároky přijímacího řízení?

Hlavní je požadavek na znalost anglického jazyka, testy z něj promíjíme pouze v případě, že uchazeči absolvovali celé předchozí bakalářské studium v angličtině. Důraz je rovněž kladen na bohatou žurnalistickou praxi. Chceme, aby k nám studenti přicházeli už s nějakými zkušenostmi z oboru, ať už je to práce pro média, ale třeba také pro státní správu, soukromý nebo neziskový sektor v oblasti komunikace.

Jaký budou mít absolventi titul?

Program je zakončen magisterským titulem, a to v obou specializacích, tedy jak z Univerzity v Aarhusu, tak i z Fakulty sociálních věd.

Jaké jsou hlavní benefity absolvování programu Erasmus Mundus Media and Globalisation?

Obecnou výhodou join a double degree programů je to, že máte mnohem pestřejší studijní zkušenost z několika vysokých škol. Navíc konkrétně v tomto programu se kombinují jedny z nejprestižnějších výukových a akademických pracovišť, která v rámci oborů médií a komunikace fungují. Dá se bez nadsázky říci, že absolvování tohoto programu se vyrovná vystudování dvou magisterských studií zároveň. Pokud tedy toužíte po studiu, které vám dá kromě kvalitního vzdělání i velkou praktickou zkušenost ze zahraničí, je tento program tou správnou volbou.

Děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor ze dne 11. 12. 2019 vedl Jakub Říman


Foto osobnosti Jakuba Končelíka

Jakub Končelík: V současné společnosti patří naši absolventi k těm nejcennějším z cenných

Na FSV UK jste prošel vývojem od studenta až po děkana. Jak dlouho zde vlastně působíte?

Na Fakultu sociálních věd jsem nastoupil v roce 1994. Na Hollaru jsem už krásných 26 let a dá se tak říct, že jsem s fakultou prošel skoro celým jejím vývojem.

Co se vám vybaví, když se vrátíte na samý začátek svého působení zde?

Celá fakulta byla tehdy namačkaná tady na Hollaru, byť nějaké místnosti jsme měli ještě po trase odsud do Celetné. Opravdu to tady tenkrát žilo – vzpomínám si, že chodby byly permanentně přeplněné. Dneska je už docela bizarní si představit, že v každém rohu budovy sídlil nějaký z institutů, které mají nyní samostatná patra nebo budovy. Například v té rohové kanceláři, kde nyní sídlí katedra marketingové komunikace a PR, tak tam byl prakticky celý IKSŽ. Nebo v rohu, kde máme dnes sekretariát a kde je i má kancelář, tak tam sídlil celý Institut ekonomických studií. Je ovšem třeba také dodat, že studentů tehdy bylo o poznání méně než dnes.

Chtěl jste vždycky studovat žurnalistiku?

Kdepak! Já jsem chtěl původně studovat historii. Takže o přijímačkách jsem se snažil primárně o historii, souběžně s tím jsem si dal přihlášku i na práva a na třetím místě byla žurnalistika. Na práva jsem se nedostal o bod, na historii o dva body a na žurnalistiku jako jedinou jsem se dostal. Za rok jsem se dostal obor historie na Filozofické fakultě a také na obor geografie na Přírodovědecké fakultě. Do roku 2000 jsem to všechno souběžně studoval, takže mám nahlédnuto i do jiných vědních oborů. Jedinou dokončenou mám ale nakonec jen Fakultu sociálních věd, té jsem tím pádem skutečně věrný (smích).

A věrný jste zůstal i v rámci své profese. Proč jste se rozhodl zůstat v akademické sféře?

On to byl takový zásah osudu, že jsem si u paní docentky Köpplové vybral pro svou bakalářskou práci téma „Novináři v roce 1968“, kterému jsem úplně propadl. V polovině 90. let, kdy jsem práci psal, to bylo téma zcela nezpracované, byl jsem vlastně jeden z prvních, kdo se mu u nás začal systematicky věnovat. Přišlo mi pak přirozené, že jsem v něm pokračoval v rámci magisterské a následně i doktorské práce.

Jste i členem rady Ústavu pro studium totalitních režimů, dá se říci, že dějiny komunistické totality jsou vaše celoživotní téma?

V podstatě ano. Ač je dnes v této oblasti mnoho jiných badatelů, kteří už došli mnohem dále než já, pořád jde o oblast, která mě ohromně zajímá. Události roku 1968 jsou vlastně takovou laboratoří, ve které můžeme sledovat, jak se autoritativní režim prudce změní a po půl roce se opět navrací do původního stavu. Na tom se dá mnoho ukázat. Totalizace společnosti prostřednictvím konkrétních kroků je na tom opravdu dobře viditelná. Snažím se na tom ukázat i nějaké obecné principy, které můžeme aplikovat na soudobé společenské procesy.

Tím se dostáváme do současnosti. Co vidíte jako největší změnu oproti situaci před rokem 1989 v oblasti médií?

Až do konce 80. let platilo, že centrálně řízená média jsou prakticky jediným zdrojem informací, který je volně k dispozici veřejnosti. Vedle toho existovala neoficiální média, ke kterým byl poměrně omezený přístup a pak to, čemu se už za protektorátu říkalo šeptanda. To byl relativně uzavřený komunikační model, do kterého se celkem obtížně vstupuje, zatímco v současné době žijeme ve velmi otevřeném módu, kdy tradiční média umírají, protože část konzumentů jim přestala věřit, například vlivem změny vlastníka.

A lidem také často stačí konzumace obsahu sociálních sítí…

Ano, vznikají paralelní komunikační kanály, nejen na sociálních sítích, ale i různé alternativní zpravodajské platformy, které velmi silně podporují všechny ty pokusy o alternativní výklad světa a konspirační teorie. Navíc se v současnosti nacházíme v situaci, kdy profesionální mediální obsah často vytváří jedinec, který je erudovaný přibližně podobně jak onen konspirátor na webu, což zpětně oslabuje důvěru v tradiční média. Celé se to pak cyklí do tvaru, který je dost nešťastný.

Jak hodnotíte současnou situaci kolem epidemie z hlediska médií?   

Myslím si, že mediální pokrytí celé společenské situace bylo nepochybně dostačující, o tématu se hovořilo prakticky všude. Zároveň však platí i trend, který vidíme v posledních letech, a to, že média ztrácejí pozici názorového vůdce. Nevím, zda je možné toto klást za vinu samotným novinářům, myslím si, že je to dané celkovým oslabením důvěry v tradiční mediální výstupy.

Co mohla podle vás média dělat během současné krize jinak?

Myslím si, že novináři by měli vládě a jejím komunikačním dovednostem vystavovat účet mnohem častěji, než se to dělo doposavad. Od samého počátku této krize se měla média více dotazovat na vládní strategii, na to kam směřujeme. V tomto novináři dle mého názoru pravidelně a dlouhodobě selhávají. Je ovšem otázka, zda existuje vůbec poptávka na straně jejich publika.

Vidíte tedy nějakou prioritu, klíčovou schopnost, ke které by měli být vedeni budoucí novináři zde na fakultě?

V současnosti se ztrácí to, co jsme po novinářích chtěli prakticky od okamžiku, kdy se média konstituovala do podoby takové, jakou dnes známe. Aby se stali tím úvodním filtrem, tím, kdo je schopný informaci posoudit a ověřit. Tak, aby byla vhodná pro další distribuci a aby byla pro veřejnost důvěryhodná tak, že už by nebylo nutné ji dále ověřovat. Toto je dovednost, ke které jsme budoucí novináře zde na fakultě vedli, a jsem rád, že v tom vytrváváme i nadále.

A jak zvládáte toto složité období u vás na institutu?

Jsem přesvědčený, že jsme se na nastálou situaci adaptovali mimořádně úspěšně a dokázali jsme prakticky ze dne na den převést výuku do online podoby. Tam, kde jsme identifikovali nějaká slabá místa, a to i díky zpětné vazbě od našich studentů v rámci pravidelného hodnocení výuky, jsme zapracovali na nápravě a myslím, že nyní již vše zvládáme na sto procent. Navíc si myslím, že nastalá situace urychlila vývoj našeho institutu. 

Jakým způsobem?

Když to vezmu pozitivně, tak loňský rok byl pro nás přelomový v tom, že jsme se na institutu ohromně posunuli v míře využívání moderních výukových technologií. Využití online prostoru ve vyučovacím procesu jsme v omezené míře zkoušeli už před epidemií, ovšem nyní jsme byli donuceni přejít do onlinu zcela masově a to pozitivum, které v tom vidím, je, že se k tomuto stylu práce dostali i kolegové, kteří by se k němu za normálních okolností neodhodlali. A kteří navíc zjistili, že jim to i jde.

Co plánujete v nejbližších měsících?

Tak priority jsou jasné – přežít. Musíme dostát všem povinnostem tak, abychom tuto situaci překonali a zachovali kvalitu výuky, kterou nabízíme, což se nyní daří na výbornou.

A jaké jsou vaše dlouhodobé plány, na co se mohou vaši studenti a zaměstnanci těšit?

Rád bych posílil internacionalizaci institutu. Dlouhodobě se snažím posílit mobilitu našich akademiků a studentů. Uplynulý rok byl v tomto ohledu velmi úspěšný – cestovat do partnerských pracovišť začali i kolegové, kteří dříve tyto cesty nevyužívali. V tuto chvíli máme na institutu čtyři zahraniční akademiky, mým cílem do budoucna je posílit celý náš tým ještě o dva. Mým snem je postavit silný tým složený ze zahraničních odborníků, který se bude věnovat problematice mediálního vzdělávání, což je podle mého názoru klíčová oblast, k jejímuž rozvoji by měl náš institut přispívat.

Kdo jiný než univerzita by měl ukazovat nedostatky a aktuální potřeby v úrovni mediální kultury a vzdělávání? Jsem přesvědčen, že toto je náš úkol a na jeho plnění by se měli velkou měrou podílet akademičtí pracovníci zakotvení mimo oblast českého akademického prostředí, kteří toto téma sledují z širšího pohledu a mají přehled o stavu mediální výchovy v ostatních zemích.

Blížíme se pomalu k závěru našeho povídání. V loňském roce oslavila naše fakulta třicet let své existence. Jaká je podle vás úloha společenských věd v soudobé společnosti?

To, co obecně nabízejí humanitní a společenskovědní obory a co se v současnosti hluboce podceňuje, je schopnost adaptace a porozumění společenským procesům. Lékař nebo inženýr, kteří jsou specialisty ve svých oborech, mají relativně úzce vymezené pole působnosti a musí si poměrně složitě hledat cesty pro chápání společnosti a dění v ní. Hluboce věřím tomu, že bez společenskovědního vzdělávání by naše společnost velmi záhy skončila špatně, a že máme-li být schopni udržet si vše dobré, co naše civilizace vyprodukovala během mnoha staletí svého vývoje, tak potřebujeme skupinu vzdělaných a moudrých, kteří dokáží vždy v pravý čas vystoupit a varovat – v situacích majících potenciál vést společnost špatným směrem.

Jak mohou v tomto směru přispět absolventi Institutu komunikačních studií a žurnalistiky?

U nás na institutu vzděláváme mezi těmi, kteří rozumí společenským procesům, elitu – odborníky se vzděláním na úrovni srovnatelné s mezinárodními standardy, kteří jsou zároveň vybaveni dovednostmi nutnými k profesnímu růstu v povoláních navázaných na práci s informacemi.

V současné společnosti, kde média zasahují prakticky do každé oblasti lidské existence, patří naši absolventi k těm nejcennějším z cenných. Pokud bychom selhali my, pak v konečném důsledku hrozí, že selže společnost jako celek. Jsem ale optimista a věřím, že jsme to právě my, kteří to nedopustí.

Děkuji vám za rozhovor a přeji, ať se i nadále daří!

Rozhovor ze dne 15. 2. 2021 vedl Jakub Říman.


docent Perottino

Michel Perottino: Mainstreamové politické strany oslabují napříč celou Evropou

Rozhovor s osobností z Institutu politologických studií  FSV UK, Michelem Perottinem, nejen o životě a jeho mládí stráveném ve Francii, ale i o letech, které prožil v České republice a především o jeho vášni, kterou se stala politika jako taková. Přinášíme vám to nejlepší z 1. dílu podcastu De Facto FSV UK, který moderovala Alice Němcová Tejkalová, děkanka Fakulty sociálních věd UK.

Pane docente, vy jste expertem na populistické hnutí a populistické strany obecně a na politický systém. To, co teď sledujeme v České republice, ale třeba i ve Francii je něco, co se změnilo v souvislosti s pandemií koronaviru?

Pandemie, pokud něco změnila, tak vlastně jen zhoršila ten původní stav, respektive poskytla více nástrojů nebo možných odpovědí právě populistům. De facto jsme teď v situaci, kdy populismus má mnohem větší prostor pro svůj rozvoj.

Když se podíváme na to, jak si stojí tradiční strany v České republice… Vidíte nějaké rozdíly před pandemií a po ní, nebo v jejím průběhu, ještě za ní nejsme…

U těch původně mainstreamových stran vidíme ten dlouhodobý vývoj spíš negativní, respektive jejich oslabování, což je fenomén, který je vidět prakticky napříč celou Evropu.

S ohledem na to, že nás čekají volby do poslanecké sněmovny, ve Francii budou volby prezidentské v roce 2022… Jak vidíte vyhlídky politických stran tady u nás v Česku, případně koalic do voleb?

Tak ta situace dnes je obzvlášť komplikovaná právě tou pandemií, protože… Podle mě v současné době ještě nejsme schopni vidět rozložení sil. Hodně bude záležet na tom, jak dopadne očkování a tudíž, jak strany budou schopny vyvíjet svou normální aktivitu během léta a na podzim. A tady bych upozornil na jednu věc, a sice, že Andrej Babiš (Hnutí Ano 2011) je obzvlášť agilní v digitálním prostoru. Ale často zapomínáme, že Andrej Babiš je také obzvlášť silný v tom, jak dělá kontaktní kampaň. Bylo to vidět právě v roce 2017, kdy se všichni politici snažili být lepší v digitálním prostoru, ale úplně zapomněli na tradiční kontaktní kampaň. A ti, kteří zůstali přítomní v ulicích, pak dokázali předvolební situaci nejlépe ovládat, zejména pak Andrej Babiš.

Jaké to je na sjezdech politických stran?

Upřímně, záleží na straně i časovém období, to se mění v čase. Pro mě je to moment, kdy se mohu dostat nejblíž ke každé politické straně, protože tam vidíme, jak strana funguje zevnitř. Je to prakticky ten jediný moment, kdy se tam můžeme dostat, protože politické strany jsou prakticky všude uzavřené. A tím pádem vidíme ty lidi jak v akci, tak i ve svém prostředí. A můžeme také vidět, jak ta strana funguje, resp. jaké tam jsou parametry, jak lidé fungují v reálném čase, což je dnes trošičku komplikovanější, i když už jsme viděli několik on-line sjezdů, tak už je to o něčem jiném.

Dá se vlastně udělat pořádný sjezd on-line?

Je to trochu podobné jako položit si otázku, jestli můžeme udělat pořádnou on-line hodinu na vysoké škole…(smích). Je to hodně podobné, on-line prostě znamená, že tam nebude, to sociálno, ta přímá osobní vazba a tím pádem jsme ochuzeni o velkou část toho samotného aktu.

Možná to vnímám příliš perspektivou různých mediálních zkratek, případně filmů o politických zápletkách, které mám moc ráda, ale… Já to pořád beru jako trochu rozdílné od běžné výuky, protože na hodině většinou neděláte tu zákulisní politiku… V hodině máte do značné míry jeden cíl, který se snažíte naplnit. Já si říkám, že to musí být omezující (a teď to vůbec nemyslím pejorativně) dělat zákulisní politiku, kde je prostor pro nejrůznější dohody v interpersonální komunikaci přímé na místě… Jak se něco takového dělá on-line?

Tak ono se to samozřejmě dělat může různými metodami od telefonů až po e-maily přes další platformy. Například na posledním sjezdu ČSSD se použila platforma Zoom. Ale dá se vycházet z toho, že lidé můžou mít několik počítačů nebo telefonů a podobně a komunikovat prostě prostřednictvím dalších aplikací, což třeba u sociálních demokratů bývával vždycky velký problém.

V souvislosti s tím, co sledujeme v posledním roce a obecně během pandemie, se společnost do jisté míry radikalizuje a ještě více polarizuje v souvislosti s tím, jak lidé tráví více času doma a nebo v on-line prostředí. Viděli jsme ve světě nejrůznější události, které bychom si asi jinak nedovedli představit, ať už to je velký vzestup hnutí „Black lives matter“, otázka strhávání pomníků v USA, naopak z té druhé strany útok na Kapitol Spojených států amerických, ve Francii Žluté vesty (ještě před pandemií). Co čekat od takových hnutí a možných změn, které mohou vyvolat ve společnosti?

Každé z těch vyjmenovaných hnutí má jinou povahu, ať už ve spíše pozitivním či spíše negativním smyslu, takže těžko obecně můžeme dát jasný signál, zda jsou dobrá či špatná. Co se týká strhávání pomníků v našem prostředí jsme byli v historii svědky (1918) stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, to byla také součást nějakého politického dění. Ve světě, jsou pak různé sochy, které padly za oběť, jako například sochy jižanských generálů, které jsou signálem toho, že společnost se měnila spíše pozitivně. V Evropě se tento jev také občas objevuje, ne sice formou strhávání pomníků či soch, ale zajímavé je, jakým způsobem, se lidé dávají dohromady. To je ta velká novinka, použití/využití/zneužití sociálních sítí a obejití starých zavedených systémů a institucí, což pak vede k objevení skrytých problémů. Například Žluté vesty ve Francii… Ten způsob, jakým se příznivci hnutí začali vměšovat do veřejného prostoru, ukázal na velkou proměnu. Ve Francii, když chcete udělat demonstraci, tak ji musí někdo organizovat a je jasné, kdo pak nese odpovědnost za případné škody. U Žlutých vest to nikdo neorganizuje, není tam žádná struktura a tím pádem, ani nikdo nenese odpovědnost, kromě jedinců, kteří jsou lapeni přímo při činu.

Vám je každopádně bližší Francie, protože máte dvojí občanství, české i francouzské. Když se díváte na českou a francouzskou politiku, je některá z nich, která vás jako fanouška politiky, baví víc? 

Baví mě obě. Snažím se je sledovat zhruba ve stejných intencích obě. Když žiju v Praze, je pro mě snazší sledovat tu českou, ale samozřejmě se snažím zůstat v kontaktu i s politikou francouzskou. 

Dařilo se vám během pandemie cestovat do Francie, za přáteli a rodinou, anebo jste musel zůstat tady a navštěvovat je jen on-line? 

My jsme zůstali doma (v ČR), takže jsme byli ve Francii v létě a od té doby už ne.

Studoval jste v Nice. Umíte perfektně česky i francouzsky, jste bilingvní a pro mě je to svým způsobem fascinující. Jak náročné bylo adaptovat se na studium v Nice a francouzské prostředí. Pokud vím, pocházíte z Prahy?

Narodil jsem se sice v Praze, ale přesídlili jsme do Nice poměrně brzy, takže jsem s tím neměl problém se adaptovat. Pravidelně jsme do Francie jezdili a ta dvojí realita byla pro mě přirozená.

A návrat z francouzského prostředí do českého? Jak jste si vybral Fakultu sociálních věd? 

Během studií jsem se začal zabývat českou politikou a tím pádem jsem začal hledat kontakty v Praze a pak celkem logicky jsem se dostal na Institut politologických studií FSV UK.

Pracoval jste i v CEFRES (Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách) atd. Dokázal byste srovnat, jak vypadá vysokoškolské prostředí na Univerzitě Karlově v porovnání se studiem v Nice, potažmo vědecké instituty ve Francii a u nás? Jaké jsou základní rozdíly?

Základní rozdíl tkví v tom, že ve Francii, je univerzita otevřená všem. Jakmile máte maturitu, a pokud je na univerzitě místo, tak se tam dostanete. Nevýhoda je, že počet lidí, kteří nedokončí studium, je mnohem vyšší. Tehdy, když já studoval práva, v prvním ročníku nás byla zhruba tisícovka a postupně každý rok zhruba třetina studentů odpadla. 

A co se týče pracovního prostředí? 

V pracovním prostředí je největší rozdíl kulturní přístup. Což je možná specifikum české republiky, takový ten postkomunistický model, kdy se na vše hodně spěchá, všechno se dělá (ne ukvapeně), ale prostě rychle. Zatímco ve Francii, ale i jinde v západní Evropě je ten rytmus pomalejší.

Je to něco, co bychom dokázali přenést aspoň v nějaké míře do našeho českého prostředí? Jaké kroky by k tomu mohly vést?

To jsou společenské nebo spíše sociální změny, které potřebují hodně času. Než se to k nám přenese, tak to bude spíš generační změna.

Celý podcast si můžete poslechnout na Spotify – De Facto FSV UK