blog fsv uk
Ženy a dívky ve vědě

Mezinárodní den žen a dívek ve vědě

11. 2. 2023
|

U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě vám přestavujeme pět doktorandek FSV UK. Co pro ně věda znamená jedním slovem nebo frází? Proč si vybraly kariéru ve vědě? A jakých úspěchů si nejvíce váží?

Mgr. Evgeniya Dubinina, Institut ekonomických studií

Proč jste si vybrala kariéru ve vědě? 

Protože cítím, že mohu změnit svět. Můžu dělat výzkum, který bude použit ve skutečné vládní politice a může zlepšit životy lidí. V předchozím roce jsme například provedli výzkum s vynikajícími výzkumníky Petrem Janským a Javierem Garcia Bernardem o výnosovém potenciálu daně z nadměrných zisků jako nástroje financování hospodářské obnovy po pandemii COVID-19. Nyní vidíme, že vlády zavádějí daň z přebytečných zisků na financování hospodářské obnovy podobnými mechanismy, které jsme navrhli, ale v reakci na energetickou krizi.

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Nejvíce si vážím toho, že jsem byla přijata k prezentaci mého výzkumu na daňové konferenci Světové banky ve Washingtonu DC v prvním roce doktorského studia. První den konference jsem prezentovala jako první. Byla jsem zároveň nervózní a nadšená, protože jsem přednášela pro skvělé výzkumníky ze Světové banky, odborníky z daňových úřadů z celého světa a výzkumníky ze špičkových univerzit. Vše proběhlo v pořádku a jsem nesmírně ráda, že jsem dostala takovou příležitost prezentovat svůj výzkum, získat zpětnou vazbu a setkat se s odborníky ve svém oboru.

Mgr. Barbora Součková, Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Proč jste si vybrala kariéru ve vědě? 

Ráda sama sebe vyvádím z „komfortní zóny“ tím, že se na problémy snažím nahlížet s odstupem a jinak, než jak by to pro mě bylo intuitivní. Navíc ráda přistupuji k věcem kreativně. A to přesně mi věda umožňuje – na problémy nahlížet z různých úhlů, nabízet neustále nové perspektivy, zároveň se také neustále ujišťovat, jako moc barvitý a rozmanitý svět je. Proto jsem si vědu vybrala. 

Co pro vás věda znamená?

Věda je pro mě v jistém smyslu nástroj. Nástroj pro poznání, otevírání diskuse, pro upozorňování, pro odpovídání na řadu otázek, ale také pro neustálé generování nových. Je také v jistém smyslu i hybnou silou, a to především pro společnost, která se díky ní může neustále posouvat vpřed. 

Mgr. Johana Kłusek, Institut mezinárodních studií

Proč jste si vybrala kariéru ve vědě? 

Protože dává spoustu volnosti – člověk je převážně pánem svého času a zároveň rozhoduje o tom, jak tento čas vyplní. Věda a s ní spojená pedagogická činnost mi víc jak deset let dovoluje žít svůj sen – svobodně číst, psát, přemýšlet a debatovat o tom, jak lidé žili a vnímali svět v minulosti a jak je tím ovlivněna společnost současná. 

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Jednoznačně možnosti učit na University College London, konkrétně na School of Slavonic and East European Studies, kterou v roce 1915 zakládal Tomáš Garrigue Masaryk. Semináře kurzu „Hranice historie“ jsem vedla dva semestry během covidové pandemie. Přála bych si, aby se v české akademii prosadila stejná profesionalita a zároveň přátelskost, kterou jsem měla možnost zažít v Británii.

Mgr. Markéta Kocmanová, Institut politologických studií

Proč jste si vybrala kariéru ve vědě? 

Nevím, jestli se to za klišé považuje i u dívek, ale od malička jsem chtěla přijít na to, proč se lidé zabíjejí ve jménu politiky. Pamatuji si, jak jsem jako malá fascinovaně sledovala, jak se Sandinisté a Contras prohánějí nikaragujskou džunglí a mudžáhedíni zákeřně ze zálohy přepadávají sovětské jednotky v Afghánistánu. Když se pak po 11. září začala prudce rozvíjet studia radikalizace, věděla jsem, že je to pro mě ten pravý obor. Zkoumat to, proč a jak se z lidí stávají či nestávají teroristé či násilní extremisté, mi přijde nejen smysluplné a místy i dobrodružné, zvlášť pokud získáváte data v terénu, ale je to také výzkum, který je velmi úzce provázán s naší každodenní společenskou realitou a má pro společnost velký přínos. A rozhodně mě na vědě také baví práce v týmu a především aktivní zapojování studentů do mých výzkumných aktivit. Tento překryv výzkumu a pedagogického působení je podle mě velmi podstatnou složkou naší práce, protože můžeme přispět k profesnímu i osobnostnímu rozvoji studentů. Dělat vědu mě zkrátka baví – je to ve všech ohledech pestrý život, kde můžete realizovat svůj potenciál.  

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Asi bych měla říct, že nejvíce si považuji svého nedávného fulbrightovského výzkumného pobytu u profesora Kruglanského v jeho laboratoři na University of Maryland, kde se mi podařilo navázat dlouhodobější spolupráci. Podle mě však to, jak definujeme úspěch, závisí na hodnotách, které vyznáváme. Proto si nejvíce vážím vztahů, které se mi podařilo vybudovat s romskými účastníky mého terénního výzkumu a zejména jejich důvěry, která mi umožnila získat rozsáhlá empirická data, která nám pomůžou pochopit, jak funguje odolnost vůči radikalizaci. Velmi si vážím toho, že se mnou tak otevřeně hovořili o věcech, se kterými máme problém se svěřit i svým nejbližším, a které jsou klíčové pro pochopení motivací k tomu, jak se nevydat na cestu politického násilí jako způsobu řešení nelehké situace vlastní komunity.

Mgr. Ing. Michaela Ditrych Lenc, Institut sociologických studií

Proč jste si vybrala kariéru ve vědě? 

Už jako malá jsem se ráda a často ptala, zajímala se o souvislosti. To mi vydrželo až do dospělosti. Po narození první dcery jsem hledala způsob, jak se i nadále věnovat tématu (rozvojové politice), které mě baví, a rozšiřovat si znalosti. Další studium na Katedře veřejné a sociální politiky, kde se snaží o propojování vědy a výzkumu s praxí a přispívání k evidence-based policy, mi přišlo jako ideální volba. Doktorát mi dává možnost, jak na řadu otázek, které mě zajímají, hledat odpovědi. (I když se musím přiznat, že momentálně se nacházím spíše ve fázi, kdy mám otázek výrazně víc, než těch odpovědí. Snad se to někdy otočí…) 

Kterého z vašich vědeckých úspěchů si nejvíce vážíte?

Jako první mě napadl výzkum, který jsem realizovala v Gruzii ještě během svých magisterských studií a data z něj, o pár let později, využila jako baseline pro případovou studii k programové evaluaci pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR, na které jsem měla možnost se podílet. Ministerstvo na základě této evaluace pak program upravilo, a to je pro mě největší motivací – fakt, že má analýza může přispět k reálné změně politik/y a jejímu efektivnějšímu nastavení, a nezůstane jen na papíře

Celkově ale za svůj největší úspěch považuji už jen skutečnost, že se mi daří (i když ne vždy přesně podle svých představ) kombinovat roli doktorandky a matky. Není to jednoduchý úkol. Cítím velký obdiv ke svým seniorním kolegyním! Bez podpory manžela a rodiny bych svůj výzkum realizovala jen stěží.