Alice Němcová Tejkalová: Jsem opravdu hrdá na to, čeho se nám podařilo dosáhnout
Bilanční rozhovor s děkankou FSV UK Alicí Němcovou Tejkalovou, natočený u příležitosti konce jejího funkčního období.
Alice, zkus co nejvýstižněji popsat ty uplynulé 4 roky, možná zkus vybrat tři přídavná jména.
Určitě to byla adrenalinová léta, byla to náročná léta a zároveň byla hodně týmová – to je něco, co bych asi zvlášť zdůraznila. Nás potkal v průběhu těch 4 let opravdu velký slet událostí, které nebyly úplně vždycky příjemné a zvládli jsme je jenom díky tomu, že jsme byli jeden tým, a to je něco, čeho si nesmírně cením. A i když jsme si třeba někdy nerozuměli, tak jsme si vždycky dokázali promluvit smysluplným způsobem a díky tomu jsme to dokázali přežít.
Je něco, v čem tě funkce děkanky překvapila? A překvapila jsi třeba sama sebe?
Pro mě ty čtyři roky byly především velkou školou sebeovládání. Lidi, kteří mě znají, vědí, že jsem hodně impulzivní, hodně často říkám rovnou a rychle to, co si myslím a k té funkci to nepatří. Já už jsem předtím trochu trénovala v kolegiu rektora, ale tam byla ta moje pozice relativně malá a nepřicházela jsem vlastně do kontaktu s tolika lidmi, kteří by byli sami v nějakých vyšších funkcích. A pro mě najít si prostor, ve kterém se můžu dostatečně uplatnit, ale taky potlačit chuť někoho poslat do háje nebo se rovnou rozčílit a tak podobně, takže pro mě vlastně velký trénink a jsem za to moc vděčná, na druhou stranu se těším, že už se budu moct přestat trochu ovládat v tom, co můžu nebo nemůžu říct, protože už nebudu reprezentovat celou instituci.
A když jsi reprezentovala celou instituci, byla jsi na sebe v některých momentech pyšná?
Já jsem teď dočítala naši závěrečnou zprávu a v tuhle chvíli teprve jsem byla opravdu hrdá na to, co se nám podařilo dosáhnout. Já jsem, to taky ke mně patří, v podstatě velmi často nespokojená, pořád nespokojená s tím, že ty věci nejsou tak dokonalé, jak by mohly být a pořád tlačím. Na sebe nejvíc, ale samozřejmě i na lidi kolem sebe, aby pracovali co nejlépe. A když jsem četla tu závěrečnou zprávu, tak jsem si říkala, že se nám toho tolik podařilo, i navzdory pandemii a celé řady dalších událostí, které nás potkaly. A z toho mám obrovskou radost, ale teprve teď jsem hrdá. Předtím jsem během těch 4 let vlastně nikdy neměla takový ten moment, kdy bych si řekla „a teď je to všechno v pořádku“. Byly momenty, které se povedly, ale vždycky jsem si říkala „a příště by to ještě mohlo být lepší, mohlo by se ještě něco povést víc“.
O tobě se ví, že máš vřelý vztah ke studentům. Myslíš si, že je důležité, aby lidé ze sféry akademické byli studentům blíž? Třeba i v rámci veletrhů?
Byla jsem pro to opakovaně kritizována a pro některé kolegy jsem příliš pro-studentská. Ale já si myslím, že právě to, že jsme na vysoké škole, že je velká výhoda, když člověk je pro-studentský a uvažuje o studentech jako o někom, kdo je pro něj přímý partner. Proto já jsem zůstala na vysoké škole, protože si myslím, že je fajn se se studenty potkávat a baví mě učit a pro-studentská znamená v mém případě opravdu se zajímat o to, co studenty baví a bavit se s nimi. Na druhou stranu kdykoliv jsme v nějaké situaci přesně u přijímacích zkoušek nebo když mi odevzdají reportáž, ta reportáž není dobrá, tak ode mě dostanou mnohdy příkřejší zpětnou vazbu než od kolegů, kteří třeba mají pocit, že jsem příliš pro-studentská. Ale já jsem se se studenty vždycky bavila ráda a je to pro mě v podstatě asi nejzajímavější část mojí profese, protože každý z nás stárne, já sama si připadám sice neuvěřitelně duševně mladá, ale není to pravda. Člověk se prostě pořád vyvíjí a být v kontaktu s těmi, kteří nově přicházejí, přináší spoustu nových nápadů a nějak se na ně muset adaptovat je vlastně strašně obohacující.
Tobě na konci ledna končí funkční období. Máš pocit, že se s FSV tak trošku, v uvozovkách, loučíš? Nebo je to pro tebe jenom o tom, že si teď sedneš na jiné patro, na jinou židli?
Já jsem nikdy nelpěla na pozicích, ve kterých jsem byla, protože už jako novinářka jsem zažila spoustu lidí, kteří si připadali příliš jistí, ať už v politice, ve sportu, v žurnalistice tím svým místem, a pak to pro ně bylo nesmírně nepříjemné, když z nějakého důvodu museli končit. Já to beru tak, že ty věci, které v životě přicházejí, přicházejí proto, abychom se s nimi vypořádali. A pro mě to není nějaký sentimentální moment. Když jsem přecházela z ředitelské úrovně na úroveň děkanskou, tak jsem tehdy byla hrozně dojatá na posledním plénu institutu. A pořád jsem si říkala – udělala jsem dobře? Já opouštím institut, který mám tak ráda kvůli tomu, abych byla děkankou celé fakulty. Ale teď tenhle pocit nemám, teď se cítím vyloženě dobře. A tím, že zůstávám na stejné fakultě, na stejném pracovišti, lidé mě znají, já znám je, studenti mi zůstávají…
A co tě teď čeká v nejbližší budoucnosti, odpočineš si trochu? Nebo se zase vrhneš naplno do práce?
Já jsem si slíbila, že opravdu omezím množství aktivit, které mám. Já jsem hrozně činorodá a z podstaty své existence neklidná, já potřebuju pořád něco dělat. Takže se na mě samozřejmě vrhli kolegové nejrůznějších sfér s tím, že mi začali nabízet, co bych mohla dělat dalšího a já opravdu poctivě odmítám, dokonce jsem některé věci vyloženě si řekla, že utlumím a budu se věnovat jenom tomu, co mi dává smysl. A využiju právě tu kariérní změnu k tomu, abych toho nedělala tolik, ale dělala méně věcí lépe, protože úplně jinak se vám kombinuje množství aktivit po večerech a po víkendech když je vám 30, ale já prostě nechci být v 50 člověk, který je úplně vyhořelý, unavený a přepálil to a jenom bude řešit, že je zahořklý. Já bych ráda měla tu kariéru co nejdelší a nejhezčí, ale zároveň co nejkoncentrovanější.
Já už tě znám docela dlouho, ostatně já jsem byla tvojí studentkou, takže já vím, že pro tebe je FSV takovou srdcovou záležitostí. A myslíš si, že bude FSV srdcovkou navždy?
To je strašně těžká otázka, protože já jsem se několikrát zkoušela s FSV rozloučit, odešla jsem do České televize a myslela jsem si, že sem budu jen tak chodit učit jednou v týdnu. A nedokázala jsem to, takže já si myslím, že ano, tak jak je teď FSV nastavená a taková, jaká FSV je, tak bude asi srdcovou napořád.
