Blog FSV UK
Ladislav Krištoufek

Ladislav Krištoufek: I jako profesor mám ve výuce stále ambice

29. 6. 2021
|

Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu podcastu Fakulty sociální věd De Facto. Dnes s Alicí Němcovou Tejkalovou a proděkanem pro studijní záležitosti Ladislavem Krištoufkem.

Láďo, seznámili jsme se v roce 2010 v Akademickém senátu, kde jsem byla místopředsedkyní. Byl to senát, který ekonomové ovládali. A ty jsi tam byl tehdy nováčkem, seděli jste vedle sebe s Michalem Červinkou a myslím, že jste v té době spolu i učili. Co tě přimělo, abys kandidoval do Akademického senátu FSV UK?

Ano, je to přesně tak. V roce 2010 jsme se potkali v AS. Já jsem v roce 2009 začínal doktorát a jelikož jsem se dostal hned první rok do Centra doktorských studií (CDS) na Institutu ekonomických studií (IES), tak jsem byl rozhodnut, že doktorát chci dělat opravdu naplno a k tomu patřila i nějaká ta činnost pro fakultu. Akademický senát byla volba, která se nabízela, takže jsem kandidoval jako doktorand v Pedagogické komoře. Ta kandidatura byla riskantní i trošku nestandardní, ale my, jako doktorandi CDS, už jsme byli akademickými pracovníky (ne studenty), takže se kandidatura podařila. Také jsem tehdy první rok učil semináře s názvem Ekonometrie I a Michal Červinka měl na starosti právě ten dohled nad semináři.

Co ti dala práce v Akademickém senátu? Ty jsi tam rozhodně nebyl jen jedno funkční období…

Práce v AS pro mě byla rozhodně důležitá. Osobně bych ji doporučil všem, co se na fakultě chtějí dále realizovat, nebo i kariérně rozvíjet. Bez působení v AS bych nepoznal celou fakultu, netušil, jací lidé tu jsou, ani kdo na jednotlivých institutech fakulty působí. Bylo důležité získat tuto identifikaci s fakultou.

Těžíš do dneška z práce v Akademickém senátu ve funkci proděkana?

Použiji sportovní výraz… Tak určitě. Protože předpokládám, že kdybych nepůsobil v AS, tak bych nebyl ani proděkanem. Byl jsem tam tři období, v jednom jsem byl předsedou studijní komise, obě období předtím jsem byl členem studijní komise. To mi dalo hodně zkušeností a asi i kvalifikační předpoklad pro to, zde dál působit.

Ty to říkáš tak kulantně. Když jsou zasedání AS, tak si často vzpomenu na svou zkušenost. Tak si říkám a pomůžu si sportovní terminologií… Jak to ten tým na druhé straně hřiště zahraje? Protože si dokážu představit i to, jakou motivaci mají senátoři k některým dotazům a k tomu, co chtějí. Snažíš se předejít už dopředu tomu, aby tvůj materiál nebyl neúspěšný?

Tak určitě to pomáhá, to je jasné. Moje senátorská zkušenost ze začátku, ještě jako takového agilního mladého doktoranda byla, když to řeknu familiárně, spíš jako prudičská…(smích). Takže v tomto ohledu to jistě pomáhá, dává to vhled do toho, jak senátoři mohou přemýšlet.

Teď je období přijímacích řízení a zápisů ke studiu. Proč sis kdysi vybral studium ekonomie právě u nás?

Já jsem byl standardní student a blížící se absolvent gymnázia, který toho umí hodně a musí se nějakým způsobem rozhodnout. Bavila mě matematika a šla mi i angličtina, ale zároveň jsem byl trošku i filosof (jak si ze mě dělala legraci naše češtinářka). Tak mě to směrovalo k té ekonomii, ne k technickým disciplínám, ačkoliv matematicky by to problém nebyl, ale nebyl jsem úplně technický typ, že by mě nějak extrémně bavila třeba fyzika nebo přírodní vědy. Známky jsem na to měl, ale abych šel na nějakou měkkou nematematizovanou vědu, na to to také nebylo. Hlásil jsem se relativně logicky do Prahy. Narodil jsme se v Praze a má rodina pochází z Prahy. V té době se ještě vysoká škola vybírala v Učitelských novinách, což současná generace už nepamatuje. Tam jsem narazil na to, že i na FSV se dá studovat ekonomie. Sálalo z toho doteď ono známé legendární elitářství spojené s Institutem ekonomických studií (IES), což mě do jisté míry uhranulo, musím přiznat. Byl tam pan profesor Mejstřík, profesor Víšek, kteří na Dni otevřených dveřích mluvili o tom, že z nás udělají analytické stroje a další jejich oblíbené floskule. A to na mě zapůsobilo. Hlásil jsem se na IES FSV UK, VŠE, ČZU, na Matematicko-fyzikální fakultu, kam mě vzali bez přijímaček. V momentě, kdy mě ale vzali na IES FSV UK, už jsem zbytek neřešil.

Ty jsi naťuknul zajímavé téma, které se týká Institutu ekonomických studií a jeho vztahu k ostatním institutům na Fakultě sociálních věd. IES je známé svým veřejně proklamovaným sebevědomím, i AS s deseti členy z IES byl hodně náročný.  Ekonomové jistě mají být na co pyšní, ale musí o tom tolik mluvit? Později se ukázalo, že spoustu věcí, z toho co děláte, jak se umíte propagovat, umíte i využít. Také si vzpomínám na boje o přejmenování fakulty, zda má být v názvu FSV UK zmíněna i ekonomie… V poslední době mi připadá, že IES je daleko více zapojený do fakultní činnosti, jakkoliv pořád trvá to, že sídlíte v jiné budově. Je to jenom můj pocit?

Od té doby, roku 2010, se mnoho změnilo, ačkoli ten boj o přejmenování fakulty jsme prohráli. Přišlo mi, že už v té době jsme byli relativně vyklidnění a rozumní. Ten fakt, většího zapojení do činnosti fakulty, ale také pozoruji.

Co se týče tvého odborného zaměření… Máš celou řadu témat, kterým se věnuješ. Je to například ekonometrie a její napojení na dolování dat, nebo na Bitcoin, energetiku a celou řadu dalších témat. Společně jsme napsali i článek, který zabývá sportovní tématikou. Patříš mezi výjimečné lidi, jinak bys nebyl ve svém věku profesorem UK, a to bez pochyby. Jak se to dá všechno stíhat? Podle hodnocení Zlatých kurzů, jsi i výborným učitelem…

Děkuji, možná se teď i červenám (to ale nebude slyšet). Byl jsem vždycky otevřen tématu, snažím se jej uchopit empiricky. Pracuji s daty a to otevírá velké možnosti, když člověk není uzavřen v nějaké úzké linii. A tím jsem se vlastně dostal k většině témat. K energetice jsem se dostal, když jsem byl na krátké návštěvě na University of California, Berkeley, kde působil v té době profesor Janda. On tam pracoval na tématu biopaliv, a já zjišťoval použití nějakých síťových metod a ta data se na to zdála být vhodná a tak jsme na tom společně bádali. Podobně jsem přišel i k tématu kryptoaktiv a Bitcoinu a využití online dat. Zajímal jsem se o to, co vyhledávají lidé na Googlu a Wikipedii.

Čemu se chceš věnovat do budoucna? Máš za sebou profesuru, což je pro řadu lidí vyvrcholení jejich profesního snažení, což pro tebe by bylo příliš brzo… Na co cílíš?

To je těžká otázka. Samozřejmě zažil jsem podobné reakce… Když jsi v 35 letech profesorem, co teď budeš dělat? Neodpovídá se na to jednoduše, protože já neplánuji extra dlouhodobě. Já říkám, že mě baví dělat věci dva roky většinou, ale jako proděkan jsem vydržel déle. Šel jsem od doktorátu k habilitaci, od habilitace k profesuře… Tedy od zápasu k zápasu s trochu větším odstupem. Výhled nějaký mám, ale asi bych to neříkal nahlas. Baví mě hodně výzkum okolo kryptoaktiv, dají se na to psát i relativně rychle články. Teorie je zatím nerozvinutá, člověk je nucen se tím zabývat a publikovat rychle, jinak to za něj udělá někdo jiný. Tím se to hodně blíží k přírodním vědám nebo informatice. Co se týká výuky na IES, tam bych také nějaké ambice měl, zvlášť ohledně metod empirického výzkumu. To je pro mě střednědobý plán. A přijde mi to zajímavé, jako pro staršího profesora, se takto angažovat.

Mladý profesor se ale může potýkat i s celou řadou předsudků… Sama jsem toho byla svědkem na tvé velmi úspěšné jmenovací přednášce, která proběhla před velkou vědeckou radou Univerzity Karlovy. Sklidil jsi zde, jak velký obdiv, tak ze strany některých kolegů i otázky, jak pro juniora, kdy tě zkoušeli, jestli opravdu víš všechno, co bys jako profesor vědět měl. Stává se ti, že k tobě tak lidé přistupují i jinde? Ptají se tě na základní věci, protože si chtějí ověřit, jestli ta zářivá star je opravdu tak zářivá?

Český systém habilitací a profesur je hodně zásluhový a předpokládá se, že ta zásluhovost koreluje s věkem. V zahraničí, v obecné rovině konferencí, jsem se s tím nikdy nesetkal, protože jsem se v ekonomii pohyboval mimo hlavní proud, na hraně ekonomie, bylo tam výrazně více mladých lidí a to prostředí i výrazně otevřenější. Ekonomie jako taková, je dost rigidní věda. Prostředí na velkých konferencích je také dost zásluhové a i publikační procesy jsou na dost podobné bázi. Tím, že jsem se pohyboval mimo hlavní proud ve své komunitě, tak jsem byl zván jako přední řečník. V českém systému je to o trošku složitější. Na FSV UK jsem to úplně nepocítil, to bylo relativně v pohodě. Na UK jsem to cítil například při té jmenovací přednášce.

Na sociálních sítích se věnuješ celé řadě jiných témat, která nesouvisí s tvým výzkumem a zapojuješ se i do dalších debat. Baví tě to?

Baví mě to, docela. Bavíme se o mém Twitteru. Během pandemie jsem začal víc vystupovat, neboť jsem byl celkově nazloben, ale zakládal jsem si Twitter již v roce 2013. Během Covidu se bavilo o různých věcech, jako například exponenciální růst, nakažlivost a reprodukční číslo, ale bylo vidět, že lidé vůbec netuší, co to je. Tak jsem měl nápad, dělat základní kvízy na úrovni střední školy a měl jsem až 1600 sledujících. Nachytalo se dost lidí, ale celkem jsem to téma rychle vyčerpal a pak jsem se věnoval i dalším tématům. Jinak jsem zastáncem myšlenky, aby se člověk jako akademik k politickým záležitostem moc nevyjadřoval. Snažím se do svých názorů explicitně nedávat politiku.

Věnuješ se i koníčkům, kterým je třeba sbírání knížek a karet typu Magic: The Gathering. Představil bys nám, co děláš?

Koníčků nemám moc. Sbírání nebo hraní her je normální zrání geekovského hocha. Jsem fanoušek fantasy a sci-fi mě nikdy moc nebralo, snad nebudou fanoušci Hvězdných válek smutní. Hrával jsem hry jako Dračí doupě, ADD a podobné.  A jedna z nich je velmi komplexní karetní hra ze světa Fantasy, světová. V ČR má relativně silnou historii, máme dokonce i mistra světa. Jsou to sběratelské karty pro fanoušky. Balík karet se stavuje podle daných pravidel, hra jeden na jednoho… Člověk reprezentuje čaroděje, který má magickou manu, kterou si generuje ze zemí a pomocí toho vyvolává kouzla a příšery. Má to komplikovanější pravidla, na kterých to pak celé funguje.

Zajímá mě, zda se těch karet můžeš dotýkat? Pokud někdo třeba sbírá fyzicky Lego, tak významnější edice vůbec nesmí otevřít. Ty na karty saháš a jejich hodnota neklesá?

Sekundární trh s kartami se dá rozdělit na několik segmentů, jelikož samotné karty mají různou kvalitu i užitnou hodnotu pro hraní v těch balících, a je to tedy vzácnost a dle toho pak cena roste. Když karta je v dobrém stavu, pak má samozřejmě i vyšší cenu. Pak jsou balíčky karet, které se dají kupovat investičně, ale dnes už to není tak dobrá investice, jako u těch starých edicí.

Jsi tatínek dvou synů, ještě relativně malých, aby docenili tvé sběratelské schopnosti, ale je to něco, co s nimi pak jednou budeš chtít dál sdílet?

Určitě, ale nebudu jim to vnucovat. No, možná jen částečně… Z mého pohledu je to intelektuální hra, která rozvíjí dítě člověka, ale já nejsem rodič, který by dětem nutil nějaké specifické koníčky, sporty a tak, protože nemám nějaké nenaplněné ambice, které bych si kompenzoval na svých dětech. Pokud je to bude bavit, tak proč ne.

Prošli jsme docela náročnou dobou. Bezpochyby nás ještě čeká to, jakým způsobem se dostaneme z koronavirové pandemie. Jak se v této době dá rozumně udržet rodinný a profesní život, jak nepodlehnout nejrůznějším deprimujícím okolnostem, které kolem nás jsou? Máš pro nás na závěr nějaké tipy? Jak se vám to daří s tvojí ženou, která je ve své profesi úspěšná také?

První rada je, nedělat studijního proděkana…(smích). Není to jednoduché nikde, ale základní pravidla jsou všude stejná. Důležité je prostě mluvit. Pokud se o věcech nemluví, pak bobtnají a přerůstají jejich následky přes hlavu a hůře se řeší. A to platí i pro skloubení práce a soukromého života. Naše povolání je obecně velmi flexibilní, dá se dělat více věcí najednou i pro ten rodinný život. Proto, to je vlastně jedno z těch ideálních povolání. Zároveň je to nebezpečné v tom…, stejně jako u těch povolání, které se dají dělat v rámci home office.  A to je… Oddělení toho, co je práce a kdy už je na řadě osobní život a tehdy musí být člověk striktní, nastavit si nějaké osobní pravidla. Třeba po osmé večer už neodpovídat na e-maily, i když je to technicky možné. Ale pak s přibývajícím věkem to může přinášet nepříjemnosti a nemusí se to dařit dlouhodobě zvládat (něco jiného je samozřejmě mladý doktorand bez rodiny). Jde tedy o komunikaci a nastavení jednoduchých pravidel, to je asi ta správná cesta.

Děkuji za motivační konec dnešního dílu podcastu De Facto. Budu se na vás těšit příště. Do té doby nás můžete sledovat na fakultních sociálních sítích a určitě uslyšíte i nový díl s moderátorkou Danielou Tollingerovou. Mějte se hezky a na shledanou.