Sportovkyně a sportovci na FSV UK
Mezi studujícími Fakulty sociálních věd UK najdeme řadu zapálených sportovkyň a sportovců, kteří sbírají úspěchy v tuzemském i mezinárodním měřítku. Mnohdy mívají téměř každý den v týdnu náročné tréninky, jež se snaží co nejlépe zvládat společně se studijními povinnostmi. Přečtěte si náš letní speciál o sportovních nadějích na FSV UK.
V poslední době zazářily ve sportovním světě naše dvě studentky, které se probojovaly mezi českou reprezentační výpravu na letošních olympijských hrách v Paříži. Chodkyně Eliška Martínková, která studuje na Institutu mezinárodních studií, se ve své disciplíně chůze na 20 kilometrů umístila na 27. místě.
Eliška Martínková (foto: Soňa Maléterová)
Svou olympijskou premiéru zažila i Kateřina Švíková, windsurfařka a studentka Institutu ekonomických studií, která byla mezi dvacítkou windsurfařek na olympiádě jedinou ze země bez moře. Nakonec postoupila až do čtvrtfinále a celkově skončila na 9. místě. S oběma se můžete těšit na rozhovor v další epizodě fakultního podcastu De Facto, který vyjde již na počátku září.
Foto: archiv Kateřiny Švíkové
O vodní sporty se zajímá i řada našich dalších studujících. Například Emma Junasová z Institutu politologických studií se od svých osmi let věnuje vodnímu pólu. V uplynulé sezóně hostovala v týmu Slávia UK Bratislava, který dominoval většině soutěží na Slovensku– se svými kolegyněmi získala titul mistryň Slovenska a první místo ve Slovenském poháru. „Škola i sport samy o sobě vyžadují spoustu času, námahy, disciplíny a sebezapření. Jejich kombinace je samozřejmě náročnější. Pracovní týdny strávíte studiem a tréninkem, víkendy cestováním a zápasy. Čas na sebe a pro sebe je vzácný,“ popisuje studentka magisterského programu Mezinárodní vztahy.
Díky sportu měla možnost v uplynulých letech navštívit různé kouty světa, což ji velkou měrou inspirovalo ke studiu právě mezinárodních vztahů. „Zažila jsem výbornou australskou infrastrukturu, užila si technologickou vyspělost a bez-žvýkačkové singapurské stezky, byla oslepená moskevským sněhem, žila v ázerbájdžánské olympijské vesničce s ostatními sportovci z celé Evropy a sbírala jejich odznaky,“ vypráví Emma. „Láska k jazyku a slovu, ke geografii a dějinám lidstva mě tak předurčila ke studiu humanitních věd. Při výběru studia mi pomohla moje zcestovalost a zvědavost. Mezinárodní vztahy, které jsem si vybrala, jsou natolik dynamické, že pokud se jim budu věnovat, vím, že nudou trpět nebudu,” dodává.
Foto: archiv Emmy Junasové (druhá zprava)
Matyáš Kubíček z Institutu ekonomických studií zase v osmi letech propadl kouzlu ploutvového plavání. Ačkoliv se tato disciplína rozděluje na několik kategorií, Matyáš se soustředí zejména na plavání s takzvanou monoploutví. „Líbí se mi samotný pocit z vody a především rychlost, kterou díky ploutvím dokážeme vyvinout. Navíc mám díky dlouhým tratím, na které se specializuji, obvykle dost času, kdy jsem zanořený ve vodě a zkrátka nejde vnímat nic a nikoho z okolí,” popisuje student bakalářského programu Ekonomie a finance. V dubnu dosáhl výrazného úspěchu na Akademickém mistrovství světa v ploutvovém plavání, které se konalo v kolumbijském městě Pereira v nadmořské výšce asi 1 400 metrů nad mořem. Na trati na 400 metrů se umístil na 2. místě a disciplínu na 800 metrů vyhrál. Ve štafetě (4 x 50 metrů) se poté svými kolegy umístil na 6. místě.
S přechodem na vysokou školu ale musel zásadně změnit způsob svého tréninku. „Nejen kvůli rozvrhu, ale také kvůli změně města a klubu, ve kterém trénuji, jsem neměl čas věnovat se bazénu tak, jak jsem byl zvyklý. Nějakou dobu to trvalo, ale už jsem si našel nový systém, takže stíhám školu i plavání,” uvádí. Do budoucna ale počítá s tím, že se nevyhne snížení objemu tréninků a bude muset dát přednost studiu či zaměstnání. Ještě před tím by nicméně chtěl dosáhnout nejvyšší mety ve své disciplíně, kterou jsou Světové hry. „Jakýkoliv úspěch na této soutěži by byl samozřejmě skvělý, ale před ukončením své kariéry bych se na Světové hry rád alespoň probojoval,” dodává.
Foto: archiv Matyáše Kubíčka
Vše je o týmové spolupráci
S vodou je v trochu jiném slova smyslu (i skupenství) v kontaktu doktorandka Diana Kmeťková z Institutu ekonomických studií, která se od svých šesti let věnuje krasobruslení. Nejdříve na Slovensku začínala se sólovým krasobruslením, ale po přestěhování do Prahy přesedlala na synchronizované krasobruslení do týmu Olympia. Intenzivní tréninky se zde pokoušela skloubit se studiem na FSV UK a Matematicko-fyzikální fakultě UK.
„Začátky byly určitě náročné. Během bakaláře jsem měla často výuku celý den, večer jsem potom utíkala na tréninky. Přechod ze sólového krasobruslení na týmový sport bylo také něco, na co jsem si musela zvyknout. Studium bylo pro mě vždy prioritou, ale být součástí týmu přineslo dávku zodpovědnosti, kterou jsem dříve nemusela řešit v takovém rozsahu. Vynechat tréninky kvůli tomu, že mě čekal těžký zápočet z matematické analýzy nebo náročná zkouška, nebylo akceptovatelné, a proto jsem se musela naučit dobře plánovat a nakládat s časem,” uvádí doktorandka programu Ekonomie a finance. Osobně považuje za svůj největší úspěch 9. místo na Mistrovství světa 2022 v kanadském Hamiltonu. Umístění v top 10 týmech mezi světovou špičkou by ráda zopakovala i v následující sezóně.
I když se synchronizovanému krasobruslení stále věnuje na soutěžní úrovni a sport tvoří významnou část jejího života, více svého času již nyní investuje do práce a studia. „Ráda bych pokračovala v krasobruslení. Například trénováním, což příležitostně už také dělám. Trénování na plný úvazek však aktuálně nezvažuji. Pracovně bych se ráda věnovala výzkumné činnosti, ale jsem otevřená i přechodu do soukromého sektoru,” dodává.
Foto: archiv Diany Kmeťkové
Úzká týmová spolupráce je blízká i Tomáši Hanákovi z Institutu mezinárodních studií, který se ve své sportovní kariéře intenzivně zaměřil na florbal. Se spoluhráči se stali juniorskými mistry světa a jako první český tým v historii vyhráli poslední ročník Poháru mistrů. Nyní patří do užšího kádru mužské reprezentace, s níž například vyhrál sérii florbalových turnajů Euro Floorball Tour (EFT). „Určitě bych chtěl vyhrát zlato na nadcházejícím seniorském mistrovství světa. To bych řekl, že je teď hlavní cíl v mé kariéře,” uvádí student bakalářského programu Teritoriální studia.
Vysokoškolské studium se společně s intenzivními tréninky dá dle jeho slov stále skloubit. „Florbal je sport, který se krásně stíhá se školou. V podstatě je k tomu uzpůsoben. Přes den mám volno a večery trávím na tréninku. Omluvenky přicházejí jen ve chvíli, kdy je reprezentační soustředění nebo jiná reprezentační akce,” popisuje. Do budoucna ale v jeho životě dostane přednost studium. „Hlavně co se týče nějakého kariérního růstu, protože florbalem se zatím uživit zcela nedá. Mít práci k florbalu je nutné,” dodává.
Tomáš Hanák (foto: Barbora Reichová)
Podobně se na svou studijní i sportovní kariéru dívá Daniel Pařízek z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, který se od svých čtyř let věnuje judu. V roce 2019 získal 5. místo na Mistrovství České republiky, o rok později zase 3. místo na Českém poháru v Brně. V minulém akademickém roce míval tři tréninky týdně a k tomu až čtyři individuální tréninky v posilovně. I přesto se mu ale nabitý program dařilo dobře skloubit. „Nejsem vrcholový sportovec, který by měl dvoufázové tréninky každý den. A když jednou za čas nestíhám, tak na trénink nepřijdu a svět se nezhroutí,” uvádí student bakalářského programu Komunikační studia se specializací Žurnalistika.
Judo považuje především za svůj koníček a do budoucna ho neplánuje vykonávat profesionálně. „Teď odjíždím na půl roku na Erasmus do Turecka, kde mají výborné judistické zázemí, tak doufám, že tam trochu potrénuju. Až se vrátím, rád bych udělal zkoušky na černý pásek,” uvádí. „Ale jak říkám, judo mám hlavně jako své hobby a tréninky se člověk neuživí, pokud není Klammert nebo Krpálek,” dodává.
Foto: archiv Daniela Pařízka
Jde o centimetry i sekundy
Zcela jinému odvětví se věnuje Aneta Kohlmannová z Institutu mezinárodních studií, která od svých devíti let hraje stolní tenis. Nyní působí v AC Sparta Praha a již několik sezón po sobě se umístila v žebříčku nejlepších 100 hráčů v České republice. Mezi její největší úspěchy patří účast ve čtvrtfinále Českého poháru družstev žen 2023/2024, bronzové umístění v 1. lize žen či několik bronzových medailí z Českých akademických her.„Během vteřin musíte vědět, co a kam soupeř zahrál, s jakou rotací a švihem, kde a jak daleko stojí, kolik rotace z míčku od vás se vám od něj vrací a kam to chcete vy sami zahrát. Psychická, technická a taktická stránka je zde něco, co mnozí na obrazovkách nevidí,” popisuje studentka bakalářského programu Teritoriální studia.
V sezóně mívá týdně až čtyři tréninky a dvě utkání. V prvním ročníku bakalářského studia si proto musela vytvořit systém, aby vše stíhala.„Později jsem si volitelné či povinně volitelné předměty musela sem tam vybírat časově tak, abych stihla tréninky, které mám odpoledne,” uvádí. Sportu se totiž i do budoucna chce věnovat intenzivně. Již šest let trénuje děti a letos úspěšně dokončila dvouleté studium na trenérskou licenci B. „U mě odmalička platí, že sport je přeci jen na vyšší pozici než studium. Nezapírám ani jedno a ani nad jedním nezanevřu. Studium je samozřejmě důležité, ale už od dětství jsem byla tažená ke sportu,” dodává.
Foto: archiv Anety Kohlmannové
I u Justýny Brýdlové z Institutu ekonomických studií, která se věnuje pod českým rekordmanem Jaroslavem Bábou skoku do výšky, hraje velkou roli pečlivé plánování. Tréninky má většinou až šestkrát týdně a snaží se je stíhat při studiu bakalářského programu Ekonomie a finance.„Je to opravdu náročné obzvlášť ve zkouškovém období. Musím mít všechno dobře rozvržené a naplánované a potom to jde. Je k tomu potřeba také cílevědomost a umět si občas odříct nějaké věci,” popisuje.
Mezi její největší úspěchy patří zlatá medaile z Mistrovství České republiky juniorů. V letošní sezóně by chtěla překonat svůj osobní rekord venku i v hale. „Ráda bych skočila 180 centimetrů. A poté je mým snem obléknout reprezentační dres na nějaké velké akci, například mistrovství Evropy,” uvádí. I když ji spokojený pocit po povedeném nebo náročném tréninku stále naplňuje, do budoucna se chce věnovat hlavně studiu. „V Česku se bohužel živí atletikou pouze málo lidí a moje výkonnost není tak vysoká, abych se mohla věnovat jen tomu,” dodává.
Foto: archiv Justýny Brýdlové
Sport a studium se snaží kombinovat i někteří naši zahraniční studenti. Například Lorenzo Calavaro, který pochází z Itálie a studuje magisterský program v angličtině International Security Studies na Institutu politologických studií. Ve své rodné zemi začal ve svých šesti letech hrát basketbal. S týmem například vyhráli krajské soutěže v italském regionu Lazio a v roce 2019 se dostal do druhé ligy. Během svého studijního pobytu v Paříži v letech 2022 až 2023 měl možnost se s tamním univerzitním týmem (UPEC) zúčastnit šampionátu francouzských univerzit. „V této fázi své kariéry se soustředím především na studium. Ale kdo ví, třeba dostanu sportovní příležitost, kterou nebudu moct odmítnout,” uvádí.„Mým snem by bylo hrát na velkých turnajích,” dodává.
Foto: archiv Lorenza Calavara
