Veronika na Erasmus+ stáži
Erasmus+ nejsou jen studijní pobyty, ale i praktické stáže. Jednu takovou absolvovala Veronika Sodomová, studentka mediálních studií na IKSŽ FSV UK. Chce se věnovat vzdělávání a proto si pro svou stáž zvolila českou vesnici v Rumunsku, kde pracovala s dětmi. Jak se jí na praxi líbilo a co všechno si vyzkoušela?
Kde jsi byla na stáži?
Byla jsem na stáži ve vesničce Eibenthal v Rumunsku. Je to jedna z šesti českých vesnic v rumunském Banátu, ve kterých stále žijí čeští krajané, kteří mluví česky a snaží se udržovat naše tradice, které do Rumunska přinesli před téměř 200 lety jejich předci.
V Eibenthalu jsem byla tři a půl měsíce a měla jsem na starosti odpolední program pro děti a občas i výuku ve škole. Mým cílem bylo do aktivit místních dětí zakomponovat mediální vzdělávání a práci s dokumentárním filmem. Kromě mě se v Eibenthalu střídaly v ten samý čas ještě další dvě stážistky.
Jaký byl přijímací proces?
Odpověděla jsem na nabídku, kterou jsem viděla na Facebooku, poslala jsem o sobě pár informací a zúčastnila se přijímacího callu, kde jsem představila své zkušenosti, motivaci a nápady, jaké aktivity bych si chtěla pro děti připravit.
Hlavní bylo moje nadšení do života v Eibenthalu a do práce s dětmi. Myslím, že pro místního učitele češtiny Alexe, který si stážisty vybíral, byli důležitým atributem samostatnost a zápal. Na základě nich nám pak mohl dát volnost vymýšlet si program pro děti podle toho, co je nám samotným blízké.
Jak náročný byl proces získání stipendia Erasmus+ a administrativa?
Jediné, co bylo náročné, bylo hlídat si termíny a sehnat včas podpisy. Pan Klimša z Oddělení zahraničních styků FSV UK byl ale velmi vstřícný a vše dobře dopadlo.
Souvisela stáž s oborem tvého studia?
Studuji mediální studia a proto jsem se s dětmi zaměřovala právě na mediální vzdělávání. V odpoledních klubovnách jsem se s dětmi bavila o tom, kolik času tráví na mobilu a co tam dělají. K úvodu do problematiky jsem použila například díl seriálu Simpsonovi Bez obrazovek. Používala jsem i dokumentární filmy z portálu JSNS.cz nebo únikovou hru Zachraňte prázdniny ve spolupráci s organizací Fakescape. Děti jsem také ve škole učila vyhledávat informace na internetu a vyhodnocovat relevantnost různých zdrojů.
Jak stáž probíhala?
Bydlela jsem spolu s dalšími stážistkami v domečku v osadě Nové doly, která je součástí Eibenthalu. Jen kousíček od domečku je klubovna, kde jsme chystaly pro místní děti odpolední program. Dětí školou povinných je v Eibenthalu dohromady jednadvacet, ale do aktivit se někdy zapojili i tři středoškoláci. Když bylo teplo, setkávali jsme se ve vsi na fotbališti, jak říkají děti fotbalovému hřišti, nebo jsme na zahrádce místní hospody U medvěda nacvičovali vystoupení na Beerfest, který se konal první víkend v květnu. Na Beerfestu jsem taky měla s dalšími stážistkami na starost dětskou zónu.
Hned po něm nás ve škole čekal projektový den v rámci tzv. zeleného týdne, kdy se děti věnovaly hlavně přírodě, zvířatům, rostlinám, ale také výletům. Já jsem měla na starost čtyřhodinový program pro žáky druhého stupně a další stážistka si vzala na starost první stupeň.
Ve škole jsme ale pomáhaly několikrát i předtím. Na prvním stupni je hodně dětí, které umí česky, ale zároveň i ty, které mluví a rozumí jen rumunsky. Učitel češtiny Alex tak někdy potřeboval pomoct, když byly spojeny dvě třídy a museli jsme se věnovat různě starým dětem a ještě k tomu dětem, které jsou na tom s češtinou hůře než ostatní.
K mým aktivitám dále patřila pomoc na zkouškách dětského sboru, kde jsem udávala rytmus, nebo dělala doprovod na ukulele. S dětmi i dospělými jsem tak i několikrát vystupovala v kostele při mši nebo na Setkání katolické mládeže. Mimo to jsem pomáhala například při župní olympiádě z češtiny nebo na dni dětí, který jsme uspořádali pro všechny děti, co se učí česky v okolí Eibenthalu. Také jsem se podílela na tvorbě místního časopisu Český Banát, do kterého jsem napsala pár kratších článků a aktualit a dělala korekturu.
Kromě toho nám stážistkám zabralo nějaký čas i jen normálně fungovat. V domečku jsme totiž neměly tekoucí vodu, takže jsme si pro ni chodily do nedalekého pramene a nosily ji domů v kanystrech. Taky jsme si musely chystat dřevo na topení a plánovat, co budeme vařit, protože na nákup jsme jezdily do hodiny vzdáleného města jen jednou týdně.
Jak jsi byla se stáží spokojená?
Moc se mi v Banátu líbilo. První týden své stáže jsem dokonce strávila v jiné vesnici, ve Svaté Heleně, kde už dlouho nebyly žádné stážisky a děti potřebovaly nějaké vyžití. Měla jsem tedy radost, že jsem mohla zažít i jinou vesnici. Navíc se mi podařilo udělat si výlet i na Gernik a do Bígru a ke konci své stáže dokonce do českých vesnic v Srbsku – Kruščice a Českého Sela.
Jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost do Banátu vyjet. Nejen proto, že jsem mohla vidět, jak se tam žije, ale i proto, že jsem se tam cítila přínosná. Viděla jsem třeba, že kdybych děti na druhém stupni nenaučila googlit, nikdo jiný by je to nenaučil a že pokud bychom na děti my stážistky a učitel češtiny nemluvili pravidelně česky, budou se čím dál víc mezi sebou bavit jen rumunsky.
Hodně jsem se tam toho naučila nejen o místní kultuře a komunitě, ale i sama o sobě. Bavilo mě zažít složitější život, ve kterém mi nenateče neomezeně vody zázračně z kohoutku a teplo se neudělá otočením kolečka na topení.
Byla stáž přínosem i pro tvou další kariérní cestu?
Vzhledem k tomu, že se chci věnovat vzdělávání a doteď jsem měla zkušenost jen s administrativou a podporou učitelů, ale ne tak velkou praxi v kontinuální prací s jednou skupinou dětí, tak si myslím, že pro mě tato stáž byla rozhodně přínosem a ráda jsem si ji přidala do životopisu.
Chceš taky jet na Erasmus+ stáž? Deadline pro podání přihlášek pro mobility od října do ledna 2025 je 15. srpna. Tak to neprošvihni!
